Nebezpečná hra Washingtonu

Globální nadvláda a kontrola nad ropným průmyslem je životním zájmem USA, ke kterému využívají všechny dostupné možností. Pro země, které nespolupracují s USA, to může mít významné důsledky. Studená válka proti Rusku je vedena především z důvodu omezit jeho vliv na světový obchod s ropou a plynem. Stejný zájem také objasňuje i politická dění tří významných producentů ropy – Nigérie, Brazílie a Venezuely.

Nigérie, Venezuela a Brazílie jsou v současné době ohroženy vnitřním politickou nestabilitou. Podrobnější informace o hospodářské politice však ukazují, že příčinou není jen „vnitřní“ politika. Téměř vždy narazíme na stejný problém. Tyto státy se snaží jít vlastní cestou, nebo dokonce chtějí spolupracovat s partnery, konkurenty Spojených států na trhu s ropou.

Nigerijský prezident Muhammed Buhari posiluje vztahy mezi svou zemí a Čínou. Buhari byl v dubnu na státní návštěvě Číny, kde bylo podepsáno několik ekonomických dohod. Čínská společnost Sinohydro Corporation Limited bude v Nigérii stavět 300 solárních systémů. Kontrakt má hodnotu přibližně 500 milionů dolarů. Dále byly uzavřeny smlouvy na výstavbu kamenoprůmyslu v sektoru žuly a mramoru sektoru. Čína postaví dálnici za asi jednu miliardu dolarů. Kromě toho Číňané by měli pomoci 2,5 miliardy dolarů ve výstavbě metra v Lagosu.

V Brazílii podporovaly USA opozici, aby svrhla prezidentku Dilmah Rousseff, která odepřela americkým ropným společnostem přístup na brazilský trh s ropou. Wikileaks zveřejnila důvěrné depeše o činnostech MichelaTemera, nynějšího, úřadujícího víceprezidenta. Temer byl nápomocný ke svržení Rousseff. Jeho muži se setkali a diskutovali s americkými senátory o spolupráci v ropném průmyslu.

Venezuela znárodnila celý sektor ropy v roce 2007 a snažila se vyhnat americké ropné společnosti ze země. Proto Venezuela měla společnosti Exxon Mobil zaplatit 1,6 miliardy dolarů za odškodnění v roce 2014. To rozhodl arbitrážní tribunál Světové banky. Od té doby se vztahy mezi Washingtonem a Caracasem značně zhoršily. Venezuelský prezident Nicolas Maduro se obává, že Washington se snaží, aby on a jeho strana byla svržena. V loňském roce Maduro uvedl, že Exxon Mobil aktivně pracuje na destabilizaci Venezuely.

Pro pochopení těchto dějů je nutné se vrátit zpět do historie a připomenout si fakta, která předcházela ustanovení dolaru jako platidla pro světový obchod s ropou.

Po druhé světové válce potřeby obchodu a vysoké zásoby zlata Federální Banky USA vedly v roce 1945 k Brettonwoodské dohodě, která ustanovila americký dolar jako oficiální celosvětovou rezervní měnu s pevně stanoveným kurzem 35 dolarů za trojskou unci zlata. Vlády Spojených států však postupně produkovaly více papírových peněz, než by odpovídalo tomuto kurzu. V srpnu 1971 kdy Francie a Velká Británie vyžádaly směnu znehodnoceného dolaru za zlato jim prezident Nixon nevyhověl a touto mezinárodní loupeží Brettonwoodský systém jednostranně zrušil. Toto ekonomické gangsterství způsobilo prudký nárůst ceny zlata počátkem 70. let 20. století.

V r. 1975 prezident Nixon požádal Saudsko Arabského krále o přijmutí dolaru jako platidla za ropu výměnou za vojenskou ochranu saudských ropných vrtů. Stejná nabídka byla rozšířena do každé země s četnými ropnými ložisky a 1975 všichni odsouhlasili prodej ropy za dolar. Tím se dolar odpoutal od zlata, spojil s ropou a donutil všechny země produkující ropu k odběru papíru vyrobeného federální bankou. Tento největší finanční podvod v dějinách lidstva zajistil trvalou směnitelnost dolaru prostřednictvím světově nejžádanějšího energetického zdroje.

Když v prosinci 2000 Irák začal prodávat ropu pouze v Eurech, byl to přímý útok na dolar a americkou ekonomickou nadvládu, který měl za následek propagandistické lži o vlastnictví zbraní hromadného ničení Irákem a jejich plánovaném použití, zakrývající skutečnou podstatu útoku na Irák. V roce 2003 USA vpadly do Iráku a po převzetí kontroly nad prodejem ropy jej okamžitě převedly do područí amerických monopolů.

Stejně nebezpečné pro pozici Petrodolaru bylo, když Lybijský prezident plukovník Kadáfí chtěl zavést africkou měnu krytou zlatem, zlatý dinár, a vytvořit tak lepší podmínky pro obchodování s ropou a ostatními produkty. Ohrožovalo to nejen pozici petrodolaru, ale i Franku jako nejpoužívanějšího platidla v severoafrických zemích. To mělo za následek tzv. „Africké jaro“, kdy opoziční síly podporované USA přešly do ozbrojeného povstání. V rámci „mírového řešení“ pak vyhlášením „bezletové zóny“ znemožnily Kadáfímu potlačit ozbrojené rebely. Intervence NATO pod vedením Francie a USA kdy nálet na civilní konvoj umožnil rebelům zajmout a zavraždit Kadáfího pak tento pokus zcela eliminovaly i za cenu nezměrných obětí na lidských životech.

Udržování nízké ceny ropy, jako pokus o hospodářské ochromení Ruska však v poslední době naráží i u největších spojenců USA, Saudů, Nízká cena ropy sráží možnosti jejich zahraničního obchodu. Je tedy otázkou, zda nepovede naopak ke spojení jejich zájmu s nezávislým producentem ropy Iránem a se zeměmi BRICS.

Tvorba HDP v USA: 80 % služby, 18 % průmysl, 2 % zemědělství a zaměstnanost: 66 % služby, 31 % průmysl, 3 % zemědělství však zvýrazňuje sepjetí hospodářství USA s pozicí Petrodolaru a tuto pozici nemusí Washington ustát, což by vedlo ke vzniku dalších lokálních ozbrojených konfliktů a střetů.