Evropské hodnoty
Pro dění na zplaněném poli Evropské unie je příznačné, že kde kdo, politik, hokynář, podvodník, mudrlant, muslim, křesťan, žid nebo cikán se otírá o evropské hodnoty a jimi zdůvodňuje své partikulární zájmy a sobecké záměry.
Přitom ani nemusí být součástí onoho „trhového sjednocení“ nízkých pudů a sklonů pod taktovkou unijních vůdců usazených na hřbetech ubohých Evropanů. Stačí, když v podobě přivandrovalce usiluje o podíl na medovém koláči upečeném z posledního nektaru evropských včelstev napadených finančními parazity a zhoubnými nákazami sociopatie a malomyslnosti.
Pokud vůbec tuší, o čem se mluví, nikterak se nenamáhá osvětlit, co si pod oněmi evropskými hodnotami vlastně představuje. Vědomí evropských hodnot bude bezesporu jiné v případě Petra Porošenka usilujícího o evropské krytí jeho nekalých obchodů s národní svébytností Ukrajiny a protiruským tažením USA, jinak budou chápány v souvislosti s péčí o osud běženců v hlavě multikulturní Angely Merkel a jinak s nimi bude manipulovat ve svých emancipačních proklamacích feministicky rozjařená absolventka genderových studií.
Prakticky nikdo ze současníků, kdo se ohání nutností integrace národů v rámci Evropské unie, nebere v úvahu hodnoty, které utvářely Evropu jako svět organických společenství a stály u základu ideje jednotné Evropy. Tato idea je výrazem nejvyššího živoucího ducha, heroického a asketického ducha vyrůstajícího z kořenů indoevropské tradice. Původní Evropa ctí ryzí duchovní hodnoty a posvátné tradice odrážející styl života pravých aristokracií. Zdravá Evropa usiluje o duchovnost postavenou na hrdinství, věrnosti, kázni a oběti. Čest, mužné ctnosti, rytířské zásady, vpravdě aristokratické uctívání nejvyšší pravdy a věčné religiozity lidského bytí oživují evropskou kulturu, která staví na organické, nikoliv mechanické, na kvalitativní a nikoliv kvantitativní koncepci života Evropanů.
Politici odevzdaní projektu Evropské unie již dávno rezignovali na úlohu politična, jímž by bylo možné spojit ideu Evropy s ideou Říše pojímající stát jako organický celek. Pod vlivem globalistické propagandy Nového světového řádu a politické korektnosti již nedokážou rozpoznat rozkladný charakter hnutí vzešlých z Francouzské revoluce, onen smrtící jed otravující vyššího ducha pokrokářskými doktrínami liberalismu, demokracie a socialismu. A týká se to jak levicové, tak pravicové politické scény. Současné politické vlády v Evropě ve skutečnosti nevládnou, ale pouze tupě spravují ekonomicko-byrokratický aparát řízení společnosti ovládaný finančně korporátními složkami globální moci. Vůbec totiž nechápou, že v organickém státě má politika navrch nad ekonomikou, že funkce vládce jako politického suveréna má sílu určovat konceptuální a ideologické směřování země v boji proti tržním predátorům a nízkým materialistickým proudům stravujícím lidského ducha v rovnostářsky plebejské konzumní společnosti.
Současný politik je ve své typické podobě vzorem mechanicky jednajícího primitiva (viz Bohuslav Sobotka) recitujícího na veřejnosti nabiflované fráze o liberální demokracii, humanismu, solidaritě, rovnoprávnosti, otevřené občanské společnosti a principech právního státu, aniž by se staral o hledání cesty ven z materialistického a multikulturního úpadku celé Evropy a přijal odpovědnost za postavení vlastního národa jako důstojné, sebezáchovné, sebeurčující a rasově homogenní entity v rámci evropského společenství.
Pokud je vůbec možné sjednotit národy Evropy při zachování jejich vitality a identity do jedné společné říše, musí se evropský chrám vystavět na tradičních hodnotách vykazujících nadčasovou platnost. Věčné evropské hodnoty, to je oč tu běží, politické hodnoty zakládající ideologickou pevnost a bojovnou frontu schopnou se vymezit proti buržoaznímu a proletářskému mýtu, proti anglosaskému kapitalismu a socialistické internacionále, proti alogenním vetřelcům a jejich kultuře, bojovnou frontu schopnou se postavit za heroického ducha ukovaného z výkvětu každého národa, jímž se ctihodní Evropané rekrutují do čela říše ve jménu spravedlivé kvalitativní nerovnosti, ve jménu aristokratické svaté aliance, ve jménu tradičních evropských hodnot, jimiž se křísila evropská kultura pod symbolem pevného svazku prutů a jejichž záměrnou deformací tatáž kultura získala odstrašující nálepku fašismu.
Otázku evropských hodnot nelze vnímat pod prismatem Pyrrhova vítězství západního kapitalismu nad socialistickým blokem z období studené války. Celý poválečný vývoj myšlení v Evropě se utápěl v existenciální úzkosti a depresi a předznamenal rozklad všech evropských hodnot a jejich transformaci do postmoderního antihodnotového chaosu. Evropa posledních desetiletí prochází absurdní vulgarizací veškerého hodnotového myšlení. Globalizační síly Západu již zcela nepokrytě ohlašují demoralizační a depopulační strategii, která má definitivně rozbít vše, čím ještě před druhou světovou válkou žila evropská kulturní tradice.
Příkladem budiž rozbití tradiční rodiny, dehonestace nacionalismu a útok proti vlasteneckému cítění rozkládající již tak zchátralé sebevědomí evropských národů. Nad evropským duchem vítězí vulgární ekonomismus liberálního trhu, vulgární individualismus utápějící se v bezbřehém egoismu, vulgární hédonismus a sexismus, emancipace zvrhlých úchylek a deviací, vulgární materialismus a dekadence, vulgární humanismus vedoucí k sebevraždě evropských národů a evropské rasy. Z evropské civilizace se stává tržní kombajn kosící výdobytky otrocké práce většiny populace ve prospěch jednoho procenta tvořícího elitní vrstvu bohatých, jejichž život přesahuje i ty nejfantastičtější představy o pohádkovém blahobytu.
Více zde:
http://lhotak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503996
