Jsou „svobodná média“ skutečně svobodná?
Vážení přátelé,
svoboda projevu a nezávislá média patří ke klíčovým, ústavně garantovaným nosným sloupům právního a demokratického státu.
Vedle legislativy, judikatury a exekutivy je označovaná jako tzv. čtvrtá moc, která sice nemá přímý vliv na podobu politiky státu, která ji ale ovlivňuje nepřímo.
A sice nejen spoluvytvářením veřejného mínění, nýbrž i reflektivní a kontrolní funkcí.
Jestliže tato zásada v západní Evropě od roku 1950 až do 80. let více či méně fungovala, přinesl pád tzv. železné opony - oproti logickému předpokladu dalšího prohlubování demokracie - nejen neoliberální unifikaci politiky a ekonomie, ale zároveň postupné zglajchšaltování mediálního prostředí.
Jednou větou: spolu s politickou a ekonomickou pluralitou zmizela i názorová mediální pestrost.
A co hůř: masová, nebo jak se v Německu oficiálně říká: vůdčí média přestala být společenským korektorem! Ba naopak: stala se politickým manipulátorem! Namísto empiricky-analytického přístupu k realitě začala média vytvářet virtuální pseudorealitu ve smyslu a ku potřebě vládnoucí elity.
Tyto oligarchické struktury vytvořily globálně propojený spletenec finančního kapitálu a politiky, jehož strategie je jednoduchá a geniální zároveň.
Nevede otevřený boj proti demokratickým strukturám společnosti jako dřívější klasické diktatury, ale zbavuje jich postupně systematickým pronikáním do jejich jednotlivých oblastí původního, autentického obsahu. Ten je nahrazen jeho faktickým opakem, přičemž „obal“ nebo „kabát“ včetně rétoriky zůstávají stejné.
Jde o orwellizaci společnosti - při které ďábel nevystupuje v podobě klasického zamračeného čerta v uniformě a s bičem, aby nás zastrašil, ale jako seriózní, žoviální a především tolerantní dobromil, který nás chce získat!
Ne nadarmo hovoří Bible o vlku v rouše beránčím. Co platí pro většinu etablovaných „středových“ stran a četných tzv. nevládních organizací, platí i pro mainstreamová média, ať již veřejnoprávní nebo soukromá. Inu – globální kapitál se poučil: nezakazuje, ale instrumentalizuje!
Krátce k situaci v Německu, kterou lze v podstatě popsat situaci v celé Evropě.
Jak funguje mechanismus, který vytváří a udržuje v chodu systémově konformní žurnalismus? Kromě obecného úpadku novinářské etiky, se kterou souvisí posun chápání této práce od společenského poslání k elitnímu „jobu“, je nutné pochopit metody mocenských struktur.
Vedle přímého stranického vlivu na veřejnoprávní média a finančního tlaku majitelů či investorů existuje geniální organizační kreace transatlantické oligarchie. Tzv. nevládní organizace a myšlenkové fabriky. Tyto exkluzivní, zájmové organizace sdružují vysoké bývalé i aktuální aktéry z politiky, bankovnictví, průmyslu, vojenství, tajných služeb včetně – světe div se – novinářů a redaktorů. Toto je prostředí, které se stalo průsečíkem reálné politiky a její mediální frakce.
Jazykový novotvar „lžitisk“ (Lügenpresse) není výtvorem extremistické menšiny občanů, ale více či méně vyjadřuje pocit většiny Němců, jak ukazují čerstvé průzkumy veřejného mínění. Posledními kapkami do přetékajícího hrnce byla „zpravodajství“ o syrské, ukrajinské a tzv. uprchlické krizi. Stále více občanů SRN čerpá informace z alternativních zpravodajských zdrojů, ať již domácích či zahraničních.
Postupná ekonomicko-politická totalizace, spojená s vulgarizací kultury, znamená postupnou totalizaci společnosti bez vojenských pučů a stranických převratů.
Diktatura může být efektivně nastolena postupným vytunelováním ústavních institucí demokratického státu a „vykleštěním“ jeho kontrolních mechanizmů včetně médií.
Lidé bděte, neboť právě toto se děje.
Děkuji za pozornost!
Petr Schnur, novinář, Hannover, Německo
