© 2018 ALIANCE národních sil

  • ANS YouTube
  • ANS Facebook

Válka je do jisté míry nereálná. Zato zisky bank a zbrojařských firem budou (mohou být) enormní, resp. úměrné k povaze proklamovaných obav z možné války.

June 18, 2016

Zdánlivě všechno nasvědčuje tomu, že USA a NATO, ve spolupráci s představiteli západních států a EU dělají všechno proto, aby  vyvolaly dokonalý pocit strachu z nebezpečí napadením některých (zejména pobaltských) zemí Ruskem, což by však nebylo nic jiného než výsledek jejich propagandy, ale především drzé provokace. Důkazem těchto obav, resp. hrozícího nebezpečí je vytváření nových strategických bodů, přesněji základen NATO včetně přítomnosti vojsk US armády dislokovaných na území těchto států o což  prý z důvodů vlastní ochrany, tyto státy žádají.

 

Tento stav či situace má dvě roviny. První je, že vyvolávání napětí, hrozby války a potřeby tzv. reálného zabezpečení ochrany před ruským nebezpečím členských států NATO a států, o které mají USA enormní zájem,  jsou více méně virtuální a  jsou záminkou či pláštíkem a krycím manévrem politiků, loajálně propojených a uplácených zbrojařskými koncerny a bankami, protože  válka, byť jen proklamovaná, je nejlepší byznys na světě. Výroba zbraní jede o sto šest a přitom to nestojí (zatím) jediný lidský život. Zvláště válka, která by se měla odehrávat na jiném kontinentě, než v zemi, která by válku vyvolala. Mohu se mýlit, nicméně  jsem přesvědčen, že i američtí politici, podnikatelé, průmyslníci, bankéři se bojí smrti a zcela jistě si také uvědomují, že další světová válka by byla bezesporu ta poslední, která by jako světová byla vedena. Nepochybuji, že by si této skutečnosti nebyli vědomi, když potenciální nepřítel, tedy Rusko, které sice podle nich ohrožuje především Evropu a ne Ameriku, resp. USA samotné, je natolik zdatný nepřítel, že by si jistě nenechal líbit ničit svou zem, aniž by neprovedl odvetný, notabene jaderný útok.

 

Druhá rovina těchto skutečností je, že USA se vydávají za nositele a ochránce demokracie, resp. se snaží, v pojetí té pravé, americké demokracie, implantovat ji v zemích, které pak mohou snáze ovládat, ovlivňovat, manipulovat , vnucovat politiku, která je pro USA prospěšná. K tomuto účelu také využívá různé nekalé způsoby, jako např. korupci, lidově řečeno podplácení či uplácení (možná i pobídka, záleží jak se to vezme), čemuž podle všeho neodolávají přední politici nejen v Evropě, ale na celém světě. Tak jak se říká, že „každá sranda něco stojí“, tak i protlačení svých zájmů musí USA za své „snahy vládnutí “ zaplatit. Nicméně, i tyto výdaje se jim vyplácejí přesto, že USA jako takové jsou zadluženy jako žádná jiná země na světě. Ovšem pokud fungují rotačky, pokud je dostatek papíru, barev, není problém tisknout další a další peníze. Dolary, sluší se dodat.

 

Zde není od věci poukázat na skutečnost a sice, že korupce v dnešní době nabyla rozměrů, potažmo charakteru, které připomínají období Al Capona, kdy nejen z důvodů požívání alkoholu, ale především ohromných úniků daní a loupeží peněz,  se stalo téměř národním sportem a ani  vynucený 18. dodatek americké ústavy  z  r. 1919, který prohibici zavedl, požívání alkoholu nezabránil (prohibice skončila až v r. 1933 po totálním neúspěchu jejího zavedení). Pravda, srovnávat prohibici s korupcí je zdánlivě nepatřičné, nicméně důsledky a škody na „zdraví společnosti“ jako takové lze směle srovnávat. Tak jako v období prohibice byly předmětem zájmu zisk, tedy peníze, které prodejem alkoholu a s tím spojené aktivity, na kterých vydělávali zločinci v čele s Al Caponem, tak je dnes rozšířena korupce, o které se všeobecně ví, nicméně se proti tomu dělá opatření jen tzv. „na oko“, aby se neřeklo, že se tím nikdo nezabývá. Korupce, alias peníze, je fenomén, který u mnoha politiků potlačuje vnímání či vědomí čestnosti, slušnosti, pověsti a v neposlední řadě i odpovědnosti, protože jsou to oni, kteří pod vlivem úplatků-korupce cestou vlády a parlamentní politiky vedou, řídí a realizují život společnosti, resp. státu a jeho občanů.

 

Není přece normální či logické, když politik či politici, jejichž strana je ve vládě, nerespektují vůli občanů, kterým mj. přislíbili, že budou hájit jejich zájmy. Obrat o 180 stupňů, změna  v praktikování vládnutí a realizaci předvolebních programů, musí mít nějaké důvody či opodstatnění. Změna ideologické orientace v závislosti na ekonomickém myšlení musí být u těchto lidí něčím podepřena, opodstatněna, musí  mít nějaké důvody. Tím víc, když politici mění kurz politiky, který nebyl v jejich programu. V průběhu jejich vládnutí totiž došlo ke změně jejich myšlení, které nebylo způsobeno nějakým psychologickým faktorem, ale k změně v důsledku monetárního vlivu, příslib vyššího, lukrativnějšího postavení, významných výhod a preferencí  a hlavně vyšších příjmů. Peníze, to je to, oč tu běží, řekl by asi básník. Tento proces v myšlení politiků a jiných významných osobností prochází  jak jinak než za vydatné podpory úplatků, tedy korupce v rámci tzv. skryté korektnosti, které je tak korumpují jak ve prospěch  platící strany, tak také k vlastnímu prospěchu.

 

Nejhorší na celé korupčnosti je, že se  v jejím důsledku jedná o zásadní změnu politiky, která má vliv na životy občanů. Pokud by šlo o standardní úplatky, které jsou zcela a ryze osobní povahy (např. pro koupi auta, domu, pozemku, cenností apod.), mohlo by to být (a také je) občanům lhostejno, nicméně úplatky, resp. korupční jednání , které vedou ke změně tolik proklamované demokratické politiky, jsou někdy, ne-li často, až téměř charakteru vydíratelnosti. To když např. občané nesouhlasí s některým počinem vlády nebo parlamentu, je jim věc postavena na bázi buď a nebo a občané je pak musí i proti své vůli akceptovat. Zářným příkladem je současná situace s migrací a její řešení. Jakkoli se řešení migrace staví do světla humánní pomoci běžencům z válkou ohrožených území, v pozadí se krčí až příliš nápadně korupce. Migrace je totiž svým způsobem ohromný byznys, i když to tak na první pohled nevypadá.  Důvody, jako že  přijetím imigrantů do ekonomického procesu to pomůže oživení ekonomiky některých států, nebo dokonce početní stav populace na multikulturní úrovni, jsou zase jen úhybné manévry před zisky, které mohou velkokapitálu a bankám přinést. Politici, v tomto případě čeští, se dost nejednotně shodují na tom, že přijímat imigranty není žádoucí, navzdory tomu existující záměr na přidělování kvót pro přijímání běženců je fakticky odmítán, přesto zde existuje snaha těmto rozhodnutím vyjít vstříc formou, které se u nás lidově říká „vlk se nažral, koza zůstala celá“. Co je možné za takovým řešením hledat? Nic jiného, než zase jen peníze, resp. sliby, kariéra, výhody atd. Samozřejmě, že to jsou pouhé domněnky resp. podezření,  které lze jen těžko prokazovat navzdory tomu, že politici mají povinnost přiznat a vykázat všechny příjmy, včetně těch neoficiálních. Že se tak neděje je logické, protože celý politický systém je postaven na vodě, falešných proklamacích a již zmíněné korupčnosti, čemuž se všeobecně  říká tzv. politikum.

 

Mimořádnou výjimkou mezi politiky je prezident Miloš Zeman. Jakkoli je mnohými zaprděnými pravdoláskaři, pražskou kavárnou, havloidy a sluníčkáři napadán, kritizován a odsuzován, je  jediný politik v ČR, který je schopen bez skrupulí, možná poněkud brutálně či účelově vulgárně, zato pravdivě pojmenovat věci pravými jmény, jako jediný se snaží bránit hospodářské a ekonomické zájmy naší země. Bez zjevného patolízalství, rektálního alpinismu (řiťolezectví), bez poklonkování EU a USA, otevřeně a nebojácně odporuje těm, kteří se nám snaží vnutit obraz zmíněného ruského nepřítele. A to vše samozřejmě bez možnosti  z toho nějakým způsobem ( korupčně) profitovat.

 

Jakkoli není na místě podceňovat nebezpečí možného válečného konfliktu, realita tohoto nebezpečí je až na druhém místě. V první řadě, jak již výše zmíněno, je to otázka peněz, byznysu a zisků, které toto uměle vyvolávané a latentní nebezpečí přináší. Svým způsobem má toto nebezpečí vnést mezi lidi neklid, obavy a strach, což při intenzivně šířené prolhané západní propagandě může zasít známé zrnko  pochybností z příklonu k  proklamovanému nebezpečí v tomto případě ze strany Ruska, což pro USA znamená podstatný úspěch v jejich úsilí o podmanění si Evropy a dotlačení Ruska do kouta. Občané zainteresovaných zemí, včetně Česka,  jsou intenzivně ohlupováni a masírováni jak domácími maintreamovými medii, tak západní propagandou, protože prý tím musí čelit rozsáhlé ruské propagandě, se kterou si už snad neví rady a začíná jim být hodně na obtíž. Přesto je skutečnost taková, že trend latentního nebezpečí, které se přičítá Rusku, je v podstatě záležitost čistě politická, nikoli občanská. To proto, že tendence o ruském nebezpečí šíří politici, na druhé straně jej však odmítají občané jako nereálné a neopodstatněné, protože nejsou tzv. padlí na hlavu aby si neuměli spočítat, kolik je obrazně řečeno, jedna a jedna. To, že politici podporují západní politické tendence, které sice věrolomně upozorňují na ruské nebezpečí bez jakýchkoliv důkazů, reálně uvažující poctiví politici a občané-odpůrci americké vojensko-politické invaze do Evropy mají jasné důkazy o tom, ze které strany nebezpečí hrozí. Mapa rozmístění vojenských základen NATO nebo US army podél ruských hranic zvláště na evropské části jasně dokazuje, kdo je tím, co vyvolává napětí a  ohrožuje mír a bezpečnost evropských zemí.

 

Jak skutečnosti nasvědčují, nejen našim politikům není nic, obrazně řečeno, svaté a už vůbec ne odpovědnost vůči svým občanům. Navzdory nepovedené politické a ekonomické invazi , potažmo implementaci americké demokracie na Ukrajinu, která USA stály minimálně 5 miliard USD, pořád to byl, i když už jen částečný, úspěch USA. Přední politici evropských zemí podlehli (na základě čeho asi?) americkým tlakům na podporu jejich údajně bezpečnostních zájmů pod křídly NATO a svých US vojsk, dislokovaných v Evropě, na ochraně bezpečnosti  Evropy.  V důsledku toho byla vyvolána atmosféra ničím neprokázané obviňování Ruska z imperiálních úmyslů zvláště po anexi Krymu a když ani to dostatečně nezabralo, přišlo na řadu šíření zprávy o nebezpečí z ohrožení pobaltských, postkomunistických zemí Ruskem, které si prý na tyto země činí nárok. Zcela jistě nezištná (tedy žádné úplatky či jiné pozornosti, chraň bůh) internacionální „pomoc bližnímu“ následně vyvinulo u řady  politiků úsilí na propagaci a umocňování nebezpečí ze strany Ruska.

 

Z uvedeného vyplývá, že jakkoli je politikům vyčítána nečinnost, liknavost, nezájem a arogance, není to zas až tak pravda úplná. Nejen naši, ale celá řada politiků v rámci EU jsou velmi činní, operativní, aktivní a přičinliví, bohužel jen ne ve prospěch svých zemí a svých občanů. Pokud by to snad vypadalo, že se bijí za zájmy občanů, je to nejen optický, ale i faktický klam. Je to pochopitelné, brát se za své občany jim nepřinese nic, než možná trochu popularity, ale co si za ni koupí? Být však mezi těmi, kteří za zcela jistě nikoli nezištně, mohou svou troškou přispět do mlýna a pomoci tak americkému bratru  stabilizovat Evropu, být u toho, když se realizují podmínky NWO, to už přece dává smysl. Zvláště, když za to, nebo z toho zcela určitě „nic nemají“! A korupce? Prosím vás, co to je? Zapomeňte!

 

 

Please reload

Hlavní články

Stanovisko ANS k prohlášení A. Merkelové o tom, že pro vyhnání Němců po válce neexistovalo morální ospravedlnění.

June 21, 2018

1/5
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Achiv
Please reload

Vyhledat podle témat
Please reload

Sledujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square