Není vina, jako vina. A co důkazy?

Politika je svinstvo, to je všeobecně známý fakt, jak jej vidí obyčejní lidé. Dovolím si uvést dva příklady. První je z pokryteckého vidění a názoru představitele americké administrativy, ministra zahraničí vlády USA Johna Kerryho, který se vyjádřil k nedávným událostem v Turecku, k pokusu o tzv. puč. Ponechejme důvody a podstatu s největší pravděpodobností když ne samotným Erdoganem, tak jeho klikou vyvolaného puče, a věnujme pozornost reakci na tyto události ze strany představitelů USA.

Předně je však potřeba zmínit, že podle tureckého premiéra Yildirima má Turecko k dispozici dokumenty, „usvědčující“ pučisty. V řeči čísel to znamená zatčení 7543 lidí včetně 6038, 100 policistů, 755 soudců a prokurátorů a 650 civilistů. Kromě toho bylo z funkce odvoláno také na 9000 lidí včetně 30 guvernérů a 8777 zaměstnanců ministerstva vnitra. Z tvrzení Yildirima to znamená, že vůči všem cca 16 500 výše zmíněným lidem má Turecko „usvědčující“ dokumenty. To je něco, co ještě z právního hlediska svět nezažil.

Nicméně to podstatné spočívá ve snaze o znovuzavedení trestu smrti, s čímž ovšem bude mít Turecko značné problémy ve světě. Na tento záměr také reagovaly USA s tím, že vyzvaly Turecko, aby se při vyšetřování puče drželo stávajících zákonů. V této souvislosti Turecko naopak žádá USA, aby vydaly duchovního Fethullaha Gülena, kterého Ankara považuje za osnovatele spiknutí. Odezva USA však byla pro premiéra překvapením a zklamáním, neboť USA žádají předložení důkazů o jeho vině. Americký ministr zahraničí John Kerry totiž prohlásil, že „ USA potřebují důkazy, ne obvinění“! Z logiky věci je toto konstatování na místě.

Jenže obrátíme-li několik listů v kalendáři zpět zjistíme, že tentýž ministr zahraničí John Kerry obvinil (a ne jednou) Rusko z příprav invaze do Pobaltský států, obvinil rovněž Rusko z eskalace napětí a z toho plynoucí nebezpečí pro Evropu, což byl důvod, či tzv. voda na mlýn USA a NATO k posilování zajištění hranic, „ohrožených“ členských států NATO v Pobaltí a celou řadu dalších vojenských opatření. V neposlední řadě také Rusko obvinil z vyvolání války na Ukrajině, z nezákonného se zmocnění Krymu atd., atd.

Tedy, jeden a tentýž člověk pokrytecky mluví o potřebě předložení důkazů k obvinění ale nikoliv z principu, ale podle toho, jak se mu to zrovna hodí. Zatímco v případě puče a Tureckem obviněného Gülena, žádá Kerry ne obvinění, ale důkazy, naopak v případě několikanásobného obvinění Ruska se vůbec neobtěžuje s předložením jakýchkoliv důkazů a dělá, jakoby vyřčené obvinění bylo jednoznačně prokázáno.

Z uvedeného vyplývá, že pokrytectví a neserioznost je ministru Kerrymu vlastní, lépe řečeno je to součástí americké „demokratické“ politiky. Bylo by nošením dříví do lesa jmenovat vše, co americká vláda a její politika vůbec, za svou dvousetletou existenci už všechno ve světě vyprodukovala, potažmo napáchala. A jistě ne naposledy.