Sny a skutečnost
O radu pána hvězd žádal jsem,
jak bude dál s lidským plemenem.
V odpovědi málo naděje je.
Pravil hvězd ten pán:
"Člověku a všemu živému jsem život dal,
člověku navíc intelekt, aby svůj domov spravoval,
aby ráj z něj udělal.
Ten tvor, člověk, zpych!
Svou nenasytnou hamižností ničí svou zem, svůj dům.
Už jsem řek,
dal jsem člověku život a intelekt.
Budiž, ať zachrání se sám.
Času už málo má.
Je pouze na něm, co se sebou ukoná,
zda odhodí hamižnost a pýchu svou
a na zemi ráj udělá.
Má tuto šanci jedinou,
jak, zachránit se má,
jinak z modré země
černou mrtvou kouli udělá.
Poté nebes všeho pán pokynul
a ještě pověděl:
"Já nejsem ten, za koho mě máš -
bůh. Bůh není nikdo a nic.
Bůh je láska a láska je v nás".
Zavřel jsem oči,
nad mraky se vznes.
Ty budeš, se ptát, co jsem tam zhléd?
Povím tobě, lásko má,
že zemi - tu malou modrou kuličku.
A na ní tak málo lásky
a mnoho zloby a války.
Požádal jsem mocnosti nebeské,
požádal jsem mocnosti pekelné,
nejen žádal já i prosil
za tu modrou kuličku, naši zemičku,
ať vyšlou na ni
jízdu pekelnou i jízdu nebeskou
se všemi čáry a kouzly, jenž znají,
a zjednají nový světa řád.
Mocnosti nebeské, mocnosti pekelné slíbily,
že stane se tak,
sjednají nový světa řád,
však mnohé to bolet bude,
však, láska to bez úhony přežije!
A já, Berossos, dobře vím,
že mocnosti nebeské, mocnosti pekelné
slovo dané své dodrží....
To jsem nad mraky zhléd.
Nejen tobě, má lásko, též všem lidem
nesu tuto zprávu, tuto zvěst.
