Začíná nový školní rok a je nutné se tázat: maturita z matematiky ano?

August 31, 2016

O maturitách se toho již napsalo mnoho. Často se však planě nebo neodborně diskutovalo, přehazovaly se názory a „názory“, ale k řešení, které by skutečně kvalitu maturit vydefinovalo a upravilo, toho jsme se, bohužel, zatím nedočkali.

 

Není pochyb o tom, že maturity jsou potřebné. Nicméně bych i tento fakt viděl složitější, než se na první pohled zdá. Nejde totiž jen o to, aby si student výkonem maturity vypracoval předpoklady na případné další studium v nějakém oboru, ale aby byl na cestu do života připravován již v období studia bez ohledu na to, zda maturitu bude dělat a udělá, nebo  ne. Nyní se student hodnotí podle toho, zda maturitu udělal nebo ne, pokud ji zvládne s dobrým výsledkem, má vyhráno. Ale co ten, který tu maturitu úspěšně neukončil? Je snad hloupý či blbec, který nemá na to udělat maturitu? Úspěšný, ale i ten neúspěšný student u maturity, oba přece absolvovali stejné učivo! Co když jen shoda okolností a náhod, či tzv. chybějící příslovečné „štěstí“ bylo příčinou toho, že u maturity neobstál? Jistě, mají možnost opravných zkoušek, ale ani zde nelze vyloučit, že bude mít zase smůlu, tentokrát třeba z důvodů složení maturitní komise. Vyloučit nelze naprosto nic, objektivita není nikdy stoprocentně zaručena.

 

Nicméně, jakkoli je náročnost obsahu zkoušek pro všechny stejná, každý maturant má specifické, možno říci psychické podmínky. Ne vždy má každý student  v „pořádku“ a „učesané“ nervy, ne každý ke zkoušce přistupuje klidný a vyrovnaný. To vše a mnohé jiné může sehrát svou významnou roli a přesto, že mohl být třeba i dobře připraven, může u zkoušek „bouchnout“! Tolik jen velmi v krátkosti, co se technické stránky maturitních zkoušek týká.

 

Jiná otázka je, zda právě matematika, která je často předmětem, na kterém mnoho studentů „vyhoří“. Matematika je, jak konstatuje pan Petr Šimůnek (KSČM), základem všeho. Učí myslet, učí spojovat si problémy, učí také logice, chápat základ vědy a základní přírodní zákony. Jenže student by tyto vědomosti měl mít, ať už maturitní zkoušku z matematiky udělá či nikoli, od toho konec konců chodil do školy, učil se a k tomu jej také, což je základní předpoklad, vedli i učitelé. Pokud z tohoto učiva nabyl dostatečných vědomostí, může o maturitu z matematiky usilovat. Jinými slovy, buďto se naučil a zná a tedy že mu škola, potažmo učitelé, potřebné vědomosti dodali a s vědomí těchto znalostí předstoupí před maturitní komisi. A potom... děj se vůle Boží. Nebo se během studia nedokázal s učivem a problematikou matematiky vypořádat a pak by ani o zkoušku z předmětu matematiky neměl usilovat.

 

V každém případě však i ten, který uměl a znal a z různých důvodů u maturity neuspěl, nebo uměl málo nebo ne dostatečně a proto v maturitní zkoušce z matematiky neuspěl, si své vědomosti, získané ve škole po dobu studií, do života určitě odnáší. Otázkou je, nakolik je budou potřebovat a budou schopni v životě či práci patřičně využít. Faktem zůstává, že ani maturant se zkouškou   z matematiky nemá v životě vyhráno. Buďto totiž má na matematiku vlohy a učení matematiky (stejně jako jiné předměty) jsou pro něj hrou, maturita z matematiky je pro něj „hračka!“, nebo se sice naučil, lidově „našprtal“, přesto matematice i nadále nerozumí „ani za mák“.

 

Maturity, resp. zkoušky z matematiky, však mají ještě jeden zásadní problém, o kterém se nemluví. A sice o již zmíněné kvalitě vyučujících, tedy učitelů. Jak bylo řečeno, i student, který u maturity z matematiky neuspěl by měl mít zhruba stejné kvantum znalostí, jako ten, který maturitní zkoušku z matematiky úspěšně absolvoval. To proto, že pokud student v maturitě z matematiky neuspěl, při stejných podmínkách studia zná nebo by měl znát zhruba tolik, jako ten s maturitou. Jen výše uvedené okolnosti mu však nedovolili u maturity z matematiky uspět.

 

Nabízí se však otázka, zda je matematika neodmyslitelně nutná jako povinný maturitní předmět. Tak jak mnoho lidí řekne, že se bez zmíněné matematiky neobejde (což je však otázka nadání, povolání, zaměstnání, osobní činnosti apod.), stejně tak je řada lidí, kteří tvrdí, že jim po celý život základní učivo z matematiky a aritmetiky bohatě postačovalo. Pravda, doba se mění, je mnohem více moderní techniky a technologií, ale to by naopak mělo matematiku v praxi či v životě,  až na výjimky, významně zjednodušovat. Na druhé straně se často cesty mladých lidí, absolventů maturity ubírají směrem, kde by více ocenili jiné znalosti a vědomosti ze studií, protože např. v humánních oborech se matematika skutečně potřebuje jen výjimečně. O dějinách či historii toho studenti, byť absolventi maturity, však znají žalostně málo nemluvě o tom, že i tak  jim jsou dějiny a historie často předkládány značně zkreslené, upravené, neřku-li překroucené. Ani veterinář, psychiatr či sociolog není nutně závislý na znalostech matematiky.

 

Je celkem logické, že chtít po nezletilých studentech vědět, co chtějí nebo budou v životě dělat, je až na výjimky nemožné i když jistě každý z nich nějakou představu má. Bohužel, ne vždy z vlastní hlavy. Je všeobecný známý trend, že sami rodiče často přesvědčují své „ratolesti“, že by měl mít „alespoň maturitu“, když už ne zrovna VŠ. Zda na to mají předpoklady, mnohdy však nepřemýšlí. To vede k tomu, že řada z nich u maturity neuspějí, protože na to zkrátka nemají. Bylo by však nespravedlivé vinit jenom rodiče, resp. jejich děti, protože na českém chaotickém školství se podepsali především političtí „obroditelé“ havloidního způsobu myšlení, kteří po listopadu 89 do školství vnesli nežádoucí studijní svobodu, či spíše chaos a anarchii, jen aby uplatnili „své demokratické vidění světa“ a budoucnost svých dětí, případně také svou (např. jejich rychlokvašné studia VŠ za několik měsíců – obor práva apod.).

 

Snad by proto stálo za úvahu více a hlavně odpovědně se zabývat perspektivami mladých lidí po dobu studia, lépe a více se zaměřovat na možnosti, které se ze společenského hlediska a potřeb přímo nabízejí, ale na druhé straně trestuhodně nevyužívají. Jde o vysoce kvalifikované řemesla, kterými ještě nedávno český národ oplýval a jejichž výsledky práce byly oceňovány daleko za hranicemi (mj. skláři, umělečtí kováři, řezbáři, ševci, dizainéři, montéři-specialisté atd., atd.).Tato řemesla mají, jak se lidově říká, „zlaté dno“. Je k tomu ale zapotřebí maturita, notabene z matematiky? Vždyť dříve měl i výuční, potažmo tovaryšský nebo mistrovský list případně diplom mnohem větší cenu, než maturita nebo vysokoškolský titul.

 

Máme mnoho zručných, nadaných a chytrých mladých lidí, ale společnost, politici (a často i rodiče) je ženou k činnostem, které jsou často nejen nad jejich síly, ale pro ně nezajímavé, pro společnost mnohdy nepotřebné, tím méně patřičně oceněné. Z toho plyne závěr, že maturity ano, ale ne za každou cenu a už vůbec ne jen podle představ politiků, ale podle možností a schopností studentů a potřeb společnosti. Aby se „nenaháněli“ studenti do škol jenom proto, že existují, protože se na nich živí nejen učitelé, ale i jejich vlastníci. A také aby se vzala v potaz skutečnost, že nám chybí řada řemesel, na které si pak musíme zaopatřit „řemeslníky“ z ciziny (i když silně pochybuji, že se mezi imigranty-muslimy zrovna ti potřební najdou, jak se nám snaží páni Sobotka a Dienstbier namluvit)!   

 

 

Please reload

Hlavní články

Stanovisko ANS k prohlášení A. Merkelové o tom, že pro vyhnání Němců po válce neexistovalo morální ospravedlnění.

June 21, 2018

1/5
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Achiv
Please reload

Vyhledat podle témat
Please reload

Sledujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square

© 2018 ALIANCE národních sil

  • ANS YouTube
  • ANS Facebook