Bez míru nemáme budoucnost

Hodnotíme-li situaci v České republice z hlediska zachování míru, nemůžeme odhlédnout od situace mezinárodní. ČR je členem NATO – a v případě další agresivní politiky vůči nějakému státu (v živé paměti bychom měli mít bombardování Bělehradu) – nyní se eskalují vztahy s Ruskem – bude zatažena do války. Čeští muži takto mohou přes noc jít bojovat a padnout, aniž budou bránit svou zemi a aniž bude mít jejich smrt jakýkoli smysl.

Zájmem České republiky je tedy nenechat se vtáhnout do podobného válečného šílenství. Je naprosto zdrcující, že naše země neumožňuje občanům, aby se k podobně závažným tématům vyjádřili v referendu. Mělo by být jasně vymezeno, že do zbraně můžeme být povoláni pouze v případě napadení našeho státu. Zde ovšem narážíme na skutečnost, že NATO se jako obranná aliance nechová.

Kdykoli můžeme být posláni na krvavá jatka – a není v naší moci to změnit. Pokládám tedy za nezbytné, aby co nejdříve byla přijata taková legislativní úprava k obecnému referendu, kdy bude stačit například 80 000 podpisů k jeho vypsání a kdy bude dostatečná nadpoloviční většina hlasů při účasti vyšší než třicet procent. Politici pak nesmí mít právo veta, stejně jako nesmí mít možnost zakázat občanům referendum k tématu jejich bezpečnosti a k otázce míru. V opačném případě jsme my, občané, toliko rukojmí té které vlády.

Když média bubnují do zbraně…

Velice bolavým místem v prosazování míru jsou pochopitelně média. Ta nás v žádném případě neinformují objektivně, ale naopak, mnohdy hrubě realitu zkreslují. To zejména Česká televize předvedla v případě ukrajinské občanské války, kterou interpretovala jako napadení Ukrajina Ruskem, dále v případě války v Sýrii či při volbě D. Trumpa prezidentem. Celý humbuk kolem D. Trumpa není evidentně způsoben jeho postoji k otázce sociální či k lidským právům (ta porušoval ve světě snad každý americký prezident), ale je motivován obavou jistých kruhů, že jim překazí snahu vmanévrovat Rusko do války. Rusko záměrně čelí dalším a dalším požadavkům, u nichž ti, kdo je zadávají, vědí, že jsou nesplnitelné. Toho důkazem jsou Minské dohody, kdy sankce platí pro Rusko – a ukrajinská vláda může nadále beztrestně útočit na část svého obyvatelstva.

Evropská unie toto svou politikou posvěcuje, čímž prodlužuje agónii části Ukrajinců a zcela tak rezignuje na základní lidská práva.

Pět artikulů mediálních

Měli bychom mít na média minimálně následující požadavky: 1) Nezveřejňovat jako fakta neověřené informace a v případě, že se tak stane, měla by být na viditelném místě umístěna zřetelná omluva (viz například v souvislosti s údajnými ruskými hackery napadajícími cíle v Německu, apod.). 2) Neprezentovat pouze jediný výklad daných událostí, ale přiblížit různá hlediska na danou problematiku a poukázat na to, kdo z jakého úhlu pohledu věc hodnotí. 3) Nevytvářet falešné modly, pokud ti, které velebíme, se dopouštějí týchž či i horších zločinů, než ti, které zatracujeme. 4) Nepodléhat emocím, nešířit dojmologie. Média si nemají hrát na sázející v dostizích, kteří fandí tomu či onomu koni. Objektivita tkví právě v hodnotící neutralitě. Občan čeká na podstatné informace, ne na předžvýkaný názor, co si má myslit. 5) Každé médium, jež je někým vlastněno, by tuto informaci mělo uvádět – a pokud možno na viditelném místě – na titulní straně, v popisku na začátku zpráv, atp.

Předvolební boj a povolební válka?

Jako předvolební téma by pak měl být nastolen motiv míru. Aby jednoduše strany, které hodlají podporovat stupňující tlak na Rusko, neměly větší šance.

Potenciální voliči ČSSD si musí uvědomit, že B. Sobotka sice naslibuje cokoli – ale nic není schopen splnit. To již dokázal měrou vrchovatou. Názory mění den ze dne a je zcela nedůvěryhodný.

KSČM bohužel také není protisystémovou silou – a obávám se, že za teplá místa ve vládě by její někteří vrcholní představitelé přehodnotili i svůj vztah k NATO a k(ne)válčení.

Robejškovi Realisté jsou toliko modifikovanou ODS. Obě strany propagují rovnou daň – a obě strany se shodnou nakonec i na politice vůči Rusku. Stejně tak obě strany vyjadřují svůj odpor k M. Zemanovi. Realisté v žádném případě nejsou subjektem, který by prosadil referendum k tak stěžejní otázce, jako je (ne)ochota jít padnout na frontu za cizí zájmy.

Ti příznivci ANO, kteří se zároveň ztotožňují s názory M. Zemana, by měli bedlivě sledovat, zda toto hnutí nepodniká kroky k nevolbě pana Zemana prezidentem – a podle toho se zařídit (samozřejmě v případě, že M. Zeman bude kandidovat).

Zcela jasný vzkaz

Myslím si, že je potřeba voličům ukazovat, jak se jejich životy mohou radikálně proměnit, když bychom se octli ve válce. Muži by šli od rodin bojovat a padnout, sociální situace země by se propastně zhoršila, byl by nedostatek potravin, rostla by kriminalita. Takové prostředí by nebylo pro život.

Nemůžeme sice ovlivnit mezinárodní politiku, ale můžeme vyslat určitý vzkaz občanům v jiných zemích. Ten vzkaz by měl být stručný a jasný: Bez míru nemáte budoucnost.