Proč je pro ČR nezbytné vystoupit z NATO a jaké jsou alternativy
Do NATO jsme v roce 1999 nevstupovali na základě referenda, a proto není nutné na základě referenda vystoupit. Existují minimálně dva způsoby de facto okamžitého ukončení našeho členství v NATO.
Veškerá současná agenda NATO je v naprostém rozporu se zakládající smlouvou NATO. Je v rozporu s cíli a zásadami Charty OSN. Je v rozporu s principy vztahů mezi státy zakládajícího dokumentu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a je v rozporu s naší Ústavou.
Propletenec vojensko - politických vztahů v rámci EU, kdy se jedná o evropské, severoatlantické a bilaterální smlouvy, které kodifikují vojenské akce jako prostředek politiky, ničí právní jasnost, politickou transparentnost a příslušnost jednotlivých států k určitému smluvně - právnímu celku. Tento trend je navíc posílen často nejasnou formulací smluvních textů, které připouští rozdílně účelové interpretace. Smluvní chaos je s největší pravděpodobností záměrný. A tento chaos vojenské a bezpečnostní politiky EU a NATO doplňují navíc mnohé bilaterální smlouvy.
Jednou z alternativ k NATO je Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Jedná se o největší regionální bezpečnostní platformu na světě, která existuje již od roku 1975 (tehdy KOBSE) a zahrnuje 57 států. OBSE bylo koncipováno jako hlavní instrument včasného varování, prevence konfliktů a post - konfliktní obnovy. Všechny účastnické státy mají stejný status. Komplexní přístup OBSE k bezpečnosti se zaměřuje na široké spektrum témat jako jsou kontrola zbrojení, budování opatření na posilování důvěry, řešení dlouhodobých konfliktů, policejní aktivity, kontrola hranic, boj proti terorismu atd. Jinými slovy to znamená, že alternativa k NATO reálně existuje již 41 let. Je však nutné vrátit se ke kořenům Helsinské konference a OBSE tzv. revitalizovat, neboť stávající stav organizace neodpovídá původním záměrům.
Má-li se Evropa starat o zajištění své bezpečnosti sama, pak je nejrozumnější systém kolektivní bezpečnosti v rámci celé Evropy (od Baltu po Černé moře) samozřejmě včetně Ruska. K tomu je však nutno využít zkušeností a zásad Helsinského procesu. Nikoliv dosavadní strukturu OBSE, nebo dokonce pouhou výměnu figur ve stávající struktuře OBSE. Vyžadovalo by to vybudovat zcela novou strukturu zohledňující posuny, změny a vývojové trendy v Evropě za posledních 50 let včetně migrační krize v posledních 5 letech. V této fázi nemá smysl řešit Evropskou armádu, ale stavět na národních armádách, bezpečnostních a záchranných sborech a jejich těsné vzájemné poctivé spolupráci.
Další alternativou je například emancipace středounijního prostoru. Jde o to využít historické situace a pokusit se o vyjednání neutrality v OSN.
______________________________________________________________________
Do NATO jsme v roce 1999 nevstupovali na základě referenda, a proto není nutné na základě referenda vystoupit. Existují minimálně dva způsoby de facto okamžitého ukončení našeho členství v NATO.
První způsob je skryt v článku 13 Smlouvy s NATO.
"Po uplynutí dvaceti let platnosti smlouvy může kterákoli strana přestat být stranou po uplynutí jednoho roku od podání oznámení o výpovědi vládě Spojených států amerických, která uvědomí vlády ostatních stran o uložení tohoto oznámení o výpovědi."
ZDE:
http://www.sagit.cz/info/sb99066
Druhý způsob tkví ve faktickém zpochybnění samotné smlouvy, protože absolutně nejsou dodržovány ZÁKLADNÍ principy NATO. NATO nejedná v souladu s Ústavou České republiky, s Chartou OSN ani nedodržuje principy vztahů mezi státy, které vyplývají ze Zakládajícího dokumentu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a dokonce nerespektuje ani Zakládající smlouvu NATO.
V článku 1 zakládající smlouvy NATO je stanoveno:
„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoliv způsobem neslučitelným s cíli OSN.“
ZDE:
http://www.natoaktual.cz/na_zpravy.aspx?y=na_summit/washingtonskasmlouva.htm
Česká republika je členem OSN, a proto je zavázána postupovat v souladu s Chartou OSN. V ní jsou stanoveny tyto cíle:
1. Udržovat mezinárodní mír a bezpečnost
2. Rozvíjet mezi národy přátelské vztahy
3. Uskutečňovat mezinárodní součinnost
K zásadám, kterými jsou členské státy OSN povinny se řídit, patří:
Respektovat svrchovanou rovnost států
Řešit mezinárodní spory pokojnými prostředky
Vystříhat se hrozby silou nebo použití síly
ZDE:
http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/charta-organizace-spojenych-narodu-a-statut-mezinarodniho-soudniho-dvora.pdf
Principy vztahů Zakládajícího dokumentu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě jsou založeny na cílech a zásadách OSN.
ZDE:
http://www.osce.org/helsinki-final-act
Veškerá současná agenda NATO je tedy v naprostém rozporu se zakládající smlouvou NATO. Je v rozporu s cíli a zásadami Charty OSN. Je v rozporu s principy vztahů mezi státy zakládajícího dokumentu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a je v rozporu s naší Ústavou.
Jaký je vztah EU a NATO a proč je nezbytné z NATO vystoupit?
"Lisabonská smlouva obsahuje tzv. klauzuli solidarity a potvrzuje obranu ‚evropských zájmů‘ (Hlava V). Koncepčně se tento program odrazil v institucionálním propojení bezpečnostní a zahraniční politiky EU v jednom „super úřadě“ (Čl. 27; 3; aktuálně C. Ashtonová). V tomto duchu se nesou i jednotlivé body příslušných kapitol smlouvy. Články 42-44 o zahraniční a bezpečnostní politice unie omezují národní suverenitu. Připouští také – podobně jako NATO – vojenské operace mimo vlastní teritorium (Čl. 42; 1-5) a umožňují akční propojení s NATO, aniž by ho blíže definovaly (Čl. 42; 2, 7). Evropská obranná agentura vymezuje zároveň evropskou vojenskou a obrannou politiku (tamtéž, 3). Lisabonská smlouva hovoří o zahraničních vojenských ‚humanitárních a záchranných‘ misích. Ba dokonce o těch, které by měly konfliktům zabránit (vojenská profylaxe neboli preventivní válka popř. vojenské obsazení dotyčné země), nebo o misích ‚prosazujících mír‘, o ‚stabilizačních opatřeních‘ (Čl.43; 1).
Zásadní problém, kterému politické reprezentace a fanoušci Evropské unie fakticky nevěnují žádnou pozornost, je babylonský propletenec vojensko-politických vztahů v rámci západního společenství. Jedná se o evropské, severoatlantické a bilaterální smlouvy, které na jedné straně stále zřetelněji opouštějí půdu Spojených národů a kodifikují vojenské akce jako prostředek politiky, na straně druhé smazávají právní jasnost, politickou transparentnost a příslušnost jednotlivých států k určitému smluvně-právnímu celku. Tento trend je navíc posílen často nejasnou formulací smluvních textů, které připouští rozdílně účelové interpretace.
Co z toho plyne? EU je militaristické politicko-hospodářské uskupení, bez transparence, faktické občanské participace, podléhající přebujenému lobbyismu, postrádající demokratické kontrolní mechanizmy i principy právního státu.
A NATO? Smluvní – a s největší pravděpodobností záměrný – chaos vojenské a bezpečnostní politiky EU a NATO doplňují navíc mnohé bilaterální smlouvy."
Podrobnosti ZDE:
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Vladimira-Leva-Petr-Schnur-Teze-o-charakteru-Severoatlantickeho-paktu-a-Evropske-unie-320153
Jaká je alternativa k NATO?
Alternativou je Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Jedná se o mezinárodní bezpečnostní organizaci, ve kterou se v roce 1995 transformovala Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě již z roku 1975. Jedná se o největší regionální bezpečnostní platformu na světě, která zahrnuje 57 účastnických států (včetně České republiky) z Evropy, Střední Asie a Severní Ameriky. OBSE bylo koncipováno jako hlavní instrument včasného varování, prevence konfliktů, krizového managementu a post-konfliktní obnovy. Všechny účastnické státy mají stejný status a rozhodnutí jsou přijímána na principu konsensu. Komplexní přístup OBSE k bezpečnosti se zaměřuje na široké spektrum témat jako jsou kontrola zbrojení, budování opatření na posilování důvěry, řešení dlouhodobých konfliktů, policejní aktivity, kontrola hranic, boj proti terorismu atd. Jinými slovy to znamená, že alternativa k NATO reálně existuje již 41 let. Je však nutné vrátit se ke kořenům Helsinské konference a OBSE tzv. revitalizovat, neboť stávající stav organizace neodpovídá původním záměrům. Tehdy byly součástí projektu všechny evropské země, tedy i Rusko, ovšem nikoliv Kanada a USA, které nyní OBSE de facto řídí.
Co se týče konceptu středounijního prostoru, pak by samozřejmě nešlo o změnu státních hranic či vznik nového státního útvaru, ale o obnovení přirozených historicky vzniklých vazeb V4, tedy České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska, též však Rakouska a případně i Slovinska. Rozšíření o další země bývalé Jugoslávie by bylo víc než žádoucí.
Podrobnosti ZDE:
http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/obse/index.html
______________________________________________________________________
Text byl publikován též zde:
http://www.novarepublika.cz/2017/03/proc-je-pro-cr-nezbytne-vystoupit-z.html#comment-form
a zde:
http://www.czechfreepress.cz/vase-free-zona/proc-je-pro-cr-nezbytne-vystoupit-z-nato-a-jake-jsou-alternativy.html
a zde:
http://www.quintus-sertorius.net/news/jaka-je-alternativa-k-nato/
