Proč justice neplní své úkoly a jaké jsou možnosti nápravy.
Justice je jedním ze základních pilířů státní moci a to soudcovské, která má kontinuálně plnit vymahatelnost práva, avšak svoji roli ochránce práva neplní tak, jak by měla. Situace v justici je odrazem situace ve společnosti. Celý právní řád je nepřehledný, neurčitý a prakticky vylučuje, aby mohla být pravdivou zásada, že neznalost zákona neomlouvá, neboť s ohledem na množství platných právních předpisů a jejich ustavičné novely, které prakticky znemožňují orientaci v nich a brání jejich srozumitelnosti, neorientují se v nich ani soudci a další právníci.
Jde například o procesní předpisy (občanský soudní řád byl novelizován více jak 100x, trestní řád téměř stejně často), které upravují postup soudu a dalších orgánů. Nedodržení těchto předpisů a postupů často vede ke zrušení rozhodnutí z ryze formálních důvodů, které laikům nemusí být jasné a srozumitelné.
Zásadním problémem je výklad právních předpisů a skutečnost, že některá ustanovení se objevují v různých zákonech v jiné podobě a vzájemně se i vylučují. [if !supportLineBreakNewLine] [endif]Důvody, proč justice v ČR neplní své úkoly:

1. Soudci jsou správně doživotně jmenováni, ale je téměř minimální možnost již jednou jmenovaného soudce z justice vyloučit i přes hrubá porušení v práci. Soudci by i nadále měli být jmenováni doživotně, ale je zcela nutné, aby za hrubá pochybení automaticky měli kárná řízení s hrozbou vyloučení z justice (zatím se soudí sami a až příliš často se projevuje heslo: ruka ruku myje).
Některé nálezy dokonce konstatují svévoli soudu jinými slovy extrémní porušení práv občana. V jakémkoliv jiném oboru lidské činnosti je porušení zákona v míře, jak konstatují nálezy Ústavního soudu důvodem k trestnímu stíhání toho, kdo takto zákon porušil. Pokud bychom hodnotili práci soudce např. s prací lékaře, tak ten je pochopitelně i trestně odpovědný za každou operaci, kterou provádí a pokud např. vyjme zdravou ledvinu místo nemocné, je trestně stíhán a rozhodně jej nevyviní věta, že spoustu dalších operací provedl „de lege". Jedinou odpovědí na dotaz, proč soudce rozhodl protizákonně, však bývá: "I mistr tesař se utne". Závažná pochybeni by ovšem automaticky měla být důvodem nejen ke kárnému řízení, ale dokonce na odvolání z funkce.
Je třeba zabývat se i výběrovými řízeními na pozici soudce a funkcionářů soudů, zda tato výběrová řízení opravdu vybírají ty nejlepší z nejlepších, či zda se při těchto výběrových řízeních neuplatňují i jiná hlediska, zejména soukromého charakteru, která převládají nad kvalitami uchazečů o funkci soudce.
2. Práce justice se vůbec nemonitoruje zpětně. Je zcela minimální odpovědnost za hrubá porušení, kterých se prokazatelně soudci ve svých kauzách dopustili. U každého rozsudku, který je soudci zrušen, musí vedení soudu vyhodnotit, příčinu a podle toho se projevit. Naprostá většina vedení soudů bohužel nedělá nic.
Soudci, který vás neodsoudí, nebo odsoudí a jeho rozsudek je v rozporu se zákonem, se velmi těžce dokazuje, zda to udělal úmyslně, nebo proto, že je neschopný. Určitá část neschopných soudců se tak v justici přímo pěstuje a nic hrozného jim nehrozí. Kdyby se vše otočilo a svá pochybení by si museli zdůvodňovat automaticky sami, bylo by již na kárných senátech, jak by jejich postup posoudily.
3. Politici stávajících parlamentních stran nemají zájem, aby tomu bylo jinak. Politici potřebují justici slabou, protože by nemohli ovlivňovat soudní řízení tak, jak se tomu děje. Politik však není od toho, aby komentoval živé kauzy v médiích a zneužíval je pro svůj politický boj, ale má působit jako kontrola činnosti práce justice, která je s ohledem na propojení justice internetovou sítí velmi snadná. Díky servu ISAZ lze nahlédnout do spisu v elektronické podobě, zjistit, co se v něm zatím dělo. Zejména lze vyhodnotit, proč je délka řízení neúnosně dlouhá apod.
Ústavní soud mnohokrát konstatoval svévoli soudce. Svévole není, že se soudce spletl, svévole je hrubé vybočení rozsudku s ohledem na skutková zjištění, která se nacházejí ve spise. Politici si však ve skutečnosti nepřejí, aby v justici byli pouze odpovědní a schopní soudci, v případě, že by byla zajištěna zpětná sebereflexe vůči soudci. Okamžitě by totiž vyšli na povrch ti, co skutečně a záměrně pracují pro mafii. Není věcí ministra, aby se sám snažil kárat soudce, jeho věcí je, aby požadoval vysvětlení za stav každého soudu po jeho vedení a to je mu povinno dát uspokojivé řešení. Pokud není, musí být možné personální změny.
Co se týče Státního zastupitelství - je situace obdobná. Státní zastupitelství mají plnit dohled nad přípravným řízením, avšak často se dopouštějí v tomto směru extrémního jednání. Buď dohlížejí na práci vyšetřovatele nedostatečně a formálně zamítají všechny stížnosti, aniž by přemýšleli, zda je skutečně obvinění v souladu se zdravým rozumem nebo se v exponovaných případech ubírají k přímému provádění úkonů, vyslýchají svědky i obviněné a tím se jejich úloha dozoru nad vyšetřováním logicky popírá. Nemohou dělat efektivní dozor něčeho, co sami provádí. Za hrubá porušení v práci mají i státní zástupci v praxi nulovou odpovědnost. Zjevně špatně podanou obžalobu se snaží držet u soudu až do konce a osud obviněného je nezajímá. Také je nutno zavést zpětnou kontrolu jejich práce a vyvozovat z ní důsledky,
______________________________________________________________________
Koncept legislativy byl zpracován na základě odborných analýz JUDr. Miroslavy Hustákové.
Podrobnosti jsou uvedeny ZDE:
http://www.miroslavahustakova.cz/index.php?page=answer_27
Rozbor nálezů z oblasti trestního práva ZDE:
http://www.miroslavahustakova.cz/index.php?page=answer_28
_________________________________________________________________________________
Text byl publikován též zde:
http://www.czechfreepress.cz/vase-free-zona/proc-justice-neplni-sve-ukoly-a-jake-jsou-moznosti-napravy.html