Patřila ČR skutečně někdy k zemím se špatným vzděláním a s nejnižším počtem vysokoškolsky vzdělaných

V minulosti i dnes v mainstreamových médiích často čítáváme články s těmito titulky: "Zdrcující kritika z Bruselu - ČR patří k zemím EU s nejhůře vzdělanými občany". Vždy, když se vyrojily kritické články na téma české vzdělanosti, čerpali autoři své - v podstatě velmi povrchní znalosti - z mezinárodních statistik, které jsou však téměř vždy mylně interpretovány. Nejprestižnější výzkum, zabývající se celosvětově vzdělávacími systémy, je publikace zemí OECD "Education at a Glance".

Někteří autoři kritických článků, ač oficiálně experti, jsou možná experty jen proto, že se tak sami cítí a v důsledku jejich suverénního chování je proto za ně začnou považovat ostatní. Většinou však tito lidé neznají ani ISCED (všeobecnou klasifikační tabulku vzdělávání) a jde jim pouze o to získat body politické a líčit českou vzdělanost ve srovnání se světem v těch nejhorších barvách. Opak je však pravdou.

OECD zpracovává dodané údaje podle jediné metodiky. Avšak to, co dodají jednotlivé země, je jejich věcí – a v tom, jaká čísla zcela záměrně dodává sama ČR, bývá zakopaný pes.

______________________________________________________________________

Obecně o spolupráci s OECD a o publikaci Education at a Glance

Publikace je vydávána od konce 80. let, nejprve nepravidelně, pak každé dva roky, od roku 1996 již každoročně Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (dále OECD) pod názvem Education at a Glance (dále jen EaG) -Stručný pohled na školství. Připravuje ji Oddělení statistiky a ukazatelů Direktorátu OECD pro vzdělávání, zaměstnanost, práci a sociální věci v rámci programu INES (INdicators of Education Statistics -- Ukazatele školských statistik). Publikace je dotována z grantu Národního centra pro vzdělávací statistiku (NCES) ve Spojených státech. Odpovědnost za publikaci má generální tajemník OECD. Data, dodaná do OECD z jednotlivých zemí, ze kterých byly vypočítány ukazatele, jsou dostupná na internetu. Publikace vyšla poprvé koncem 80. let a od roku 1992 vychází již s účastí České republiky (tedy ještě před přijetím republiky do OECD). První 2 roky spolupráce byly zveřejněné údaje ještě za Československo. EaG má vždy v názvu rok svého vydání a obsahuje data zhruba 2 roky stará.

Ve snaze o maximální porovnatelnost OECD již dávno nepublikuje jen holá čísla, neboť si je dobře vědoma, že školství nelze při obrovské různorodosti systémů jednotlivých zemí interpretovat stejně jako třeba statistiky z průmyslu či zemědělství. V obsáhlém komentáři, blížícímu se analýze, se zaměřuje na vysvětlování souvislostí. Je třeba říci, že analýza často zachází do takových podrobností a souvislostí, že mnohdy vylučuje zjednodušující prvoplánovou interpretaci příslušného diagramu či tabulky, která se pohledem na diagram nabízí.

Spolehlivost statistických údajů v publikaci EaG

Skutečnost, že pro sběr dat existuje jediný dotazník UOE (pro Unesco, EU, resp. Eurostat a OECD), zajišťuje, že v publikacích těchto organizací jsou publikované údaje zpracovány ze stejného podkladu. Ve snaze upozornit na rozdíly jednotlivých školských systémů jsou tabulky a diagramy hojně komentovány. Lze říci, že se nejedná pouze o jejich popis, ale o poměrně solidní analýzu, korektně upozorňující na souvislosti. UNESCO vydává ročenku (Statistical Yearbook), zahrnující údaje z celého (i třetího) světa. Proto jsou zde údaje rozšířeny o osoby bez vzdělání a základní vzdělání je rozlišeno na primární a nižší sekundární, zatímco OECD má ve všech diagramech tento údaj kumulovaný. Ovšem ročenka UNESCO publikuje pouze data s velmi stručným komentářem. EU (resp. Eurydice, Eurostat, Evropská komise) vydává Key data (klíčové údaje), barevné a velmi dobře vypadající diagramy a grafy, které jsou však také zcela bez analýzy, obsahují pouze stručný komentář. OECD uváděla v prvních publikacích EaG z konce 80. let také převážně jen holá statistická data. Během doby se pracovníci sekretariátu podrobně seznámili se vzdělávacími systémy členských zemí a analýzu diagramů, grafů i tabulek považují za nedílnou součást publikace, řadu analytických komentářů obsahuje již vydání z roku 1993.

Z těchto důvodů lze publikaci OECD Education at a Glance považovat v oblasti porovnávání vzdělávacích systémů za nejkvalitnější, protože se nezaměřuje jen na pouhá data, ale poctivě široce komentuje každý diagram či tabulku, navíc má nejpropracovanější metodiku výpočtu ukazatelů, velmi sofistikovaný systém kontrol dat a na přípravě publikace se podílí široké spektrum odborníků. Vzhledem k rozdílnosti vzdělávacích systémů jednotlivých zemí jsou veškerá data, která OECD z jednotlivých zemí přebírá, pečlivě kontrolována nejen z hlediska kvantitativního, ale i z hlediska mezinárodní klasifikace vzdělávání ISCED.

Mezinárodní klasifikace vzdělávání a převodní tabulka

Mezinárodní klasifikace vzdělávání (ISCED) byla poprvé přijata v Paříži v roce 1978. Celý svět podle ní dodával údaje do ročenky Unesco (bohužel kromě České republiky, protože tehdejší Federální statistický úřad ji neuznával -- a tak jsme vesele porovnávali neporovnatelné). K revizi klasifikace ISCED, platné od roku 1978, přistoupily OECD, EU a UNESCO v roce 1992 z důvodu, že již dlouhodobě nevyhovovala současným nárokům. Původní klasifikace ISCED totiž umožňovala velmi volný výklad a ve statistikách se neúměrně zvyšovaly podíly studujících terciární úrovně. Původní klasifikace byla vytvořena především pro potřeby UNESCO a autory byli Američané. Proto byla ušita na míru americkému vzdělávacímu systému.

V důsledku prudkého rozvoje terciárního vzdělávání a jeho diverzifikace ve vyspělých zemích se ukázala původní klasifikace ISCED jako nedostačující. Pracovníci sekretariátu OECD navštívili řadu zemí, seznámili se s jejich vzdělávacími systémy a zjistili, že zatímco některé země zahrnovaly do terciárního vzdělávání pouze typická vysokoškolská studia (jako my), některé země také praktické programy, vzdělávání poskytované soukromými agenturami, jiné země však i takové programy, které s terciárním a zejména s vysokoškolským vzděláním neměly často již nic společného. Tak např. Austrálie sem zahrnovala 14leté děti jen proto, že se na budoucí povolání zedníka připravovaly ve dvouletých kursech, pořádaných regionální kolejí. Na to se přišlo pouze náhodou -- pohledem na diagram, kde podíl studujících terciárního stupně velmi výrazně převyšoval ostatní země.

Původní klasifikace rozlišovala pouze stupeň předškolní, primární, sekundární (k němuž patří vzdělávání odpovídající našemu 2. stupni základní školy) a stupeň terciární. Sekundární vzdělávání dělila na všeobecné a odborné, terciární na univerzitní a neuniverzitní. ISCED však rozlišuje stupně vzdělání detailněji.

Nová klasifikace vzdělávání, známá jako ISCED 1997, byla přijata na 20. zasedání Generální konference Unesco v Paříži 1997. Ačkoli ani tento nový ISCED není pro náš vzdělávací systém nejvhodnější, byl veden snahou o přesnější porovnávání, což se do určité míry povedlo. Je třeba si také uvědomit, že byl vytvořen s ohledem na potřeby celého (i třetího) světa, a nesmí nás proto zarážet, že třeba na úrovni 2. stupně ZŠ je již rozeznáván také program připravující žáky pro trh práce.

ISCED však obsahuje pouze základní doporučení k zařazování jednotlivých vzdělávacích programů do definovaných vzdělávacích úrovní, ale pochopitelně záleží na jednotlivých zemích, jak si v rámci vymezených mantinelů počínají. A tak statistické údaje za tu kterou zemi vždy do jisté míry závisejí na názoru jejich zpracovatele na národní úrovni. Za léta spolupráce bylo např. vypozorováno, že pouhá změna osoby, která údaje pro publikaci připravuje, někdy znamená třeba i změnu vykazované úrovně vzdělávání.

Procento populace, která má alespoň střední školu, věkové skupiny 25-34 a 45-54 let

Podíl osob, které absolvovaly střední školu, má široký rozsah. Česká republika si stojí velmi dobře a spolu se Švédskem má nejvýše vzdělanou věkovou skupinu starší. U mladší kategorie vykazujeme obvykle 93 %. U nás může jít téměř 70 % populace dále studovat, protože už maturitu má. V tomto směru patříme k těm lepším zemím. Kromě toho má maturita u nás všeobecný charakter.

Z toho, co lze vyčíst z publikace EaG a z určité znalosti vzdělávacích programů v zahraničí lze tedy konstatovat, že prakticky ve všech zemích existují na (vyšším) středním stupni odborné programy typu vocational (učňovské), ovšem pouze pro dělnické profese, kterým se v anglofonním světě tak hezky říká modré límečky. To, co se učí na našich středních odborných školách pro budoucí bílé límečky, se však většinou, kromě zemí Střední Evropy, přesouvá ve světě do terciárního vzdělání, většinou typu 5B.

Dosažené vzdělání populace věkové kategorie 25 -- 64 let věku

Tuto tabulku uvádí EaG každoročně a Česko je dlouhodobě na 2.-3. místě. Je to proto, že Česká republika patří mezi země s nejvyššími podíly středoškoláků. A podle nich je diagram řazen, neboť podle OECD je důležité, aby většina populace měla přístup ke vzdělání na střední škole. (podle ISCED vyšší střední škole -- nezapomínejme, že nižším sekundárním vzděláním ISCED nazývá to, co u nás odpovídá 2. stupni základní školy!)

Interpretace tohoto diagramu v tisku či výzkumných zprávách se obvykle soustředí na konstatování, že máme málo vysokoškoláků ve srovnání se světem. Máme jich méně jednak tím, že řada příprav na povolání se u nás studuje na úrovni střední, což ovšem ročenka EaG stále zdůrazňuje. Těžko však pochopit, proč zde nejsou zahrnuti absolventi studií či kursů, kteří jsou v ostatních zemích zahrnováni do terciéru běžně.

Část diagramu vždy zahrnuje "vzdělání nižší než vyšší sekundární", tedy nižší než střední škola. Co se pod tím skrývá? Ti, kteří mají jen základní vzdělání (podle klasifikace ISCED tedy nižší sekundární vzdělání), kteří mají jen primární vzdělání, ale i ti, kteří jsou bez vzdělání. A zdá se, že těchto osob je v některých zemích hodně. Česká strana vznesla již v roce 1992 v OECD dotaz, proč se nevykazují lidé bez vzdělání zvlášť, neboť je rozdíl, chodí --li někdo do školy 5 let, 9 let, nebo vůbec. Statistik Unesco poskytl poněkud překvapivou odpověď, že země EU nemají zájem tato data publikovat a že je možné je najít pouze v ročence Unesco. Rovněž tak je zajímavé, že ještě v roce 1999 ročenka UNESCO ve svém návodu k vyplnění dotazníku nabádala, aby do terciárního vzdělávání byly zahrnovány i osoby, které teprve studují.

Veřejné výdaje na vzdělávání jako % celkových veřejných výdajů

Ročenka OECD nám říká, že v průměru vydávají země OECD na školství 12,7 %. Česko je níže. Protože se jedná o výdaje investiční i neinvestiční, mohou být obrovské výdaje Mexika způsobeny třeba stavbou nových škol, možná i nesprávnými údaji, každopádně ale zvyšují průměr. Navíc v zahraničí je často terciární vzdělávání i to, co se u nás studuje na úrovni střední. V Česku jsou také ve školství výrazně nižší výdaje na výzkum, neboť u nás se výzkumem zabývá i akademie věd a také jiné resorty než resort školství, zatímco v cizině dělají výzkum zejména univerzity. Část peněz na výzkum jde tedy jinam než do školství.

Tradiční bývá tvrzení, že u nás vstupuje na VŠ méně studentů. Je však třeba si uvědomit některé skutečnosti. U nás se do statistik zahrnují nově přijatí, v zahraničí jsou to zapsaní studenti, neboť jen na některých univerzitách se dělají přijímací zkoušky. Navíc v mnoha zemích probíhá profesní vzdělávání v rámci terciární úrovně. A například USA nemá údajně statistické údaje o tom, kdo toto vzdělání opravdu dokončí a ze zahraničních pramenů se zdá, že studijní úmrtnost je asi 70%.

Počet vyučovacích hodin

Nejedná se vlastně o počet odučených hodin, ale o dobu, kterou učitel stráví prací pro své žáky, tj. včetně přípravy a nezáleží na tom, zda pracuje ve škole nebo doma. V publikaci EaG OECD se každoročně píše, že, cituji: "jednotlivými zeměmi uváděná doba, kterou učitel stráví s žáky, nekoresponduje s počtem hodin, odučených za týden. Ačkoli tvoří tato doba kontaktu se žáky podstatnou část pracovního zatížení učitele, náleží k počtu skutečně odučených hodin za týden také příprava na výuku a další nutný styk se studentem, jako oprava studentských prací apod.." A vyjmenovává další komponenty, které země zahrnuly. Před několika lety nesprávná interpretace této tabulky vyvolala u tehdejšího ministra školství Ivana Pilipa rozhodnutí zvýšit učitelům úvazky "abychom se vyrovnali vyspělým zemím". Nikdo, kdo o tom rozhodoval, si nepřečetl vysvětlivky, které tehdy EaG uváděla. Česko bylo tehdy jediné, které uvádělo jen úvazky opsané ze zákona.

Takový je tedy stručný „opravník obecně oblíbených omylů“.