© 2018 ALIANCE národních sil

  • ANS YouTube
  • ANS Facebook

Energetická koncepce jako odborný a politický rébus

May 15, 2017

I.

 

Energetika je jedno z rozhodujících odvětví každé moderní společnosti. Stát, který má zajištěnou dodávku  energie i v budoucnosti, patří mezi stabilní perspektivní společnosti.                 

 

Energetiku lze zhruba rozdělit: I/ na výrobu a distribuci elektřiny II/  dodávky tepla pro topení

Základní požadavky na dodávky energie:

A/ Bezpečnost

B/ Dostupnost

C/ Udržitelnost                 

D/ Hospodárnost

 

A/ Bezpečnost                                                                                                                                        

Současný svět  je  čím dál tím  turbulentnější. Nastupují  nová rizika, se kterými jsme v minulosti nemuseli počítat./ Např. sílící mocenské zájmy  velkých zemí na úkor malých, snaha globálního kapitálu ovládnout   národní trhy, hospodářská nestabilita v mnoha okolních regionech Evropy a i v Evropě samotné,  nástup dopadů klimatické změny, rostoucí napětí z probíhající migrační vlny atd./

 

Bezpečnost dodávek  energie  tedy nelze brát na lehkou váhu. Z tohoto požadavku vyplývá nutnost:

                                                                                                                                                        

1/ ČR musí být energeticky soběstačná s mírným přebytkem / s rezervou: do 10% /

 

2/ Vyrábět co nejvíce energie z dostupných domácích zdrojů  nebo zahraničních zdrojů, u nichž je  možné počítat s malými riziky / např. dodávky  palivových článků do JE , které je možné bez problémů skladovat až 4 roky a jedná se o dodávky v zanedbatelných objemech./  Horší už je situace v dodávkách zemního plynu především pro vytápění. Zatím je na světových trzích zemního plynu dostatek za akceptovatelné ceny. ČR disponuje zásobníky na plyn s  kapacitou  mnoha měsíců. Nicméně měli bychom počítat, že tato komodita   může být díky lokálním konfliktům nedostupná. Pak by velké množství domácností bylo v zimním období ohroženo.

                                                                                                                                       

Ještě horší situace je v dodávkách ropy.  Zásobníky   mohou  skladovat  zásoby   ropy  na cca 3 měsíce. Dopravní prostředky  se zatím  neobejdou  bez produktů ropných paliv. Alternativy jsou známé: elektromobilita a využívání vodíkového paliva z elektrolýzy vody. Nasazení těchto alternativ v praxi   má velkých skluz  a je nereálné, že by dokázaly v dohledné době  nahradit ropné produkty. Nicméně: měli bychom o to intenzivně usilovat !!!

 

3/ Stát si musí ponechat nebo zvyšovat svojí kontrolu  v ČEZu , ČEPSu a dalších energetických institucích!!! Nesmí se připustit prodej   akcii pod 51 %  ani těchto institucí do  rukou soukromého  nebo globálního kapitálu .                                                                           

/V energetice nesmíme  dopadnout cenově  jako v případě  vody a vodních infrastruktury, kdy se do rukou  nadnárodní firmy  Veolie převedla velká část  kapacit a byly uzavřeny krajně nevýhodné smlouvy. Výsledkem bylo , že   cena vody se  / + vodné a stočné/  v některých  regionech zvýšila od 100 do 500%  oproti roku 1990,  aniž by se jakkoliv zlepšila úroveň služeb - spíše naopak/.

 

B/  

Dostupnost  energie je dána především sítěmi.

 

Dostupnost elektrické energie je v  ČR zajištěna dostatečně. Nabídka sítí v oblasti zásobování zemním plynem pracuje spíše s vyšší nabídkou a nižší poptávkou a není zásadním problémem. Dálkové zásobování teplem by mělo být ze společenského hlediska  prioritou. Mělo by díky masovosti nabízet nejnižší ceny za GJ tepla. Bohužel strategie  velkododavatelů  tepla v 90 letech  20  století se vydala cestou zneužití monopolu a navyšovala ceny v mnoha regionech nad únosnou míru.

 

C/

Udržitelnost je dána rozvíjením sítí ve smyslu výstavby tzv. Chytrých sítí. / viz níže/.

 

ČR by měla být zapojená do mezinárodních  energetických systémů, ale vždy by se měla budovat energetiku tak, aby byla schopná zajistit  z velké části provoz státu bez vnějších dodávek. Zapojením do mezinárodního systému  bez rezerv  by  mohl  být náš  stát  vystaven   nátlaku EU , která by mohla přes energetiku  prosazovat  paradigmata, která by byla v rozporu se zájmy ČR.

 

D/

Hospodárnost.

 

Ekonomická rentabilnost provozu energetických zdrojů a výstavba nových    je alfou a omegou současné energetiky a vytváří neřešitelný rébus.  Na jedné straně je snaha zavést tržní mechanismy do energetiky a na druhé straně dochází k zavádění a utužování dotačních systémů na obnovitelní zdroje energie – dále  OZE / ale dotované jsou skrytě například i  tepelné a jaderné elektrárny/  a to dokonce i na ty, které to již nepotřebují. Výsledkem těchto  protichůdných systémů je patová situace v energetice z hlediska výstavby nových zdrojů.  

 

Ceny na  středoevropské energetické burze v Lipsku jsou dlouhodobě  nízké a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mohlo změnit. Provozovatelé zdrojů OZE mohou nabízet díky dotacím  nízké  ceny elektřiny, proti kterým neobstojí  ani  velkokapacitní výrobny elektřiny    / tepelné a jaderné elektrárny/.  Jaderná elektrárna se nedá v současnosti postavit,  aniž by někdo / nejspíše stát/ garantoval vysoké výkupní ceny pravděpodobně o několik desítek procent proti cenám na energetické burze. / Např. ve Velké Británii se buduje jaderná elektrárna, které stát garantuje 110 EUR za MWh.

 

V současnosti se cena na burze  1 MWh pohybuje kolem 30 EUR/  Z ekonomického pohledu se vyplatí stavět pouze dotované obnovitelné zdroje energie / OZE/. Avšak v ČR se dotace na OZE vyplácejí  pouze na již postavené zdroje a nové se více méně nebudují. / viz důsledky fotovoltaické aféry – viz níže/. Do této problematiky nezapojujeme tzv. energetické externality, které by tento neutěšený stav ještě více prohloubily a ještě více by nahrály OZE    / Poznámka 1 Externality/

 

Závěr:

  

V současné energetice je příliš  mnoho  cenových nejistot, která  ještě více komplikují  nové výzvy jako je rozvoj technologií  OZE, nástup elektromobility, akumulace energie  a výstavby tzv. Chytrých sítí. Na tuto situaci je možné reagovat pouze  flexibilním přístupem a neustále  propracovávat   energetické koncepce podle nastávající reality doma a v zahraničí. Je možné, že z hlediska bezpečnosti dodávek bude nutné nejméně do 15 let  ignorovat tržní mechanismy a na veřejnoprávním principu začít budovat novou moderní energetickou výrobní kapacitu elektřiny.

 

II.

Výroba elektřiny v ČR.

                                                                                                                      

K tomu, aby bylo možné  vytvořit energetickou koncepci je nutné znát rozumný odhad spotřeby elektrické  energie v budoucích desetiletích.

 

Je důležité vést v patrnosti, že v současnosti  vyrábíme  elektřiny kolem necelých 60 000 – 80 000 GWh. Z tohoto množství  vyrobené  elektřiny ČEZ vyváží 15 – 30%   do zahraničí. /Např. v roce 2011 bylo vyrobeno 85,9 TWh. Čistý vývoz dosáhl 14,9 TWh, OZE  pokryly 6,9- 8 % výroby elektřiny. Zdroj: Energetická revoluce 2012/

 

Z toho vyplývá, že bychom nemuseli  nejméně 20 % energie vůbec vyrábět  a nic by se na zajištění potřeb ČR nezměnilo. Nikdo  z občanů ani průmyslových provozovatelů by to nepocítil. Jenom by ubylo emisí CO2 a dalších skleníkových plynů a nebezpečných prachových složek / mikročástic/, které se  jednoznačně podílejí na zvýšeném výskytu nemocí  horních dýchacích cest a rakoviny  plic a dalších onemocnění.

 

Pro náš pohled na tuto problematiku využijeme 4 základních zdrojů. Modelování  tří scénářů  Wuppertálského institutu, který patří mezi špičková pracoviště  v EU a zabývá se  energetickými  a surovinovými toky  v ekonomice. Tyto modely se  více méně shodují se závěry Pačesovy  komise./ viz Státní energetická koncepce ČR 2014/

 

Tyto hodnoty jsou průniky mezi modelem Wuppertálského institutu a Pačesovy komise.

 

1.model

 

Minimalistický se zaostáváním v energetických  technologických inovacích. Nedocházelo by k úsporám energie. Lze předpokládat, že mezi lety 2005 až 2050 by narůstala spotřeba  na hodnoty mezi  80 000  až 90 000 GWh. /Pačesova komise prognózuje nárůst spotřeby elektřiny až o 30%/. Tento model je značně  pesimistický a vysoce nepravděpodobný. Nárůst spotřeby elektřiny by se očekával  po roce 2018. Uvážíme-li , že posledních 10 let spotřeba elektřiny stagnuje, je takový vývoj nepravděpodobný. A to i za předpokladu dramatického vývoje elektromobility. Ta by se však dala vykrýt tím, že by ČEZ své 20% přebytky nevyvážel a nechal je doma pro elektromobily. Je však jasné, že budou růst úspory energii v domácnostech a podle všeho i v průmyslu, kde má ČR velké rezervy.

 

Pro průmyslové podniky  by  měly vzniknout  nové podpůrné programy, ale  i sankce za vysokou spotřebu elektrické energie přesahující o více jak 20% průměr EU.

 

Zdroj : Publikace Chytré sítě, Energetická revoluce, Státní energetická koncepce  2014, Energetické modely pro ČR Wuppertálského institutu

 

2. model 

 

Realistický. Podle této koncepce /Wuppertálského institutu/ klesne výroba elektřiny v roce  2050   až o 28 % oproti roku 2005.  Současné JE  a tepelné elektrárny  spalující uhlí budou bez náhrady odstaveny.  OZE budou činit až 91 % . Velké prostředky se budou  investovat do  Chytrých sítí a   akumulace energie. Nebudou se stavět náhradní zdroje – plynové elektrárny ani JE apod.

 

Tento model je také značně nepravděpodobný. Vzhledem k tomu, jak   rozvoj OZE stagnuje , je možné počítat maximálně s 2/3 OZE  / do roku 2050 /a i to je velmi optimistická předpo-věď/. Pokles spotřeby lze díky úsporám  předpokládat  z 60 000 GWh na 50 000 GWh , což dělá necelých 20 %.

 

Závěr:

Je tedy zjevné, že bude nutné zachovat  větší energetické  zdroje . Buď vybudovat  plynové elektrárny nebo  vybudovat jednu  menší JE vybavenou reaktory 4. generace, nebo prodloužit životnost JETE, což  je reálné. V každém případě je nutné výrazně podpořit  OZE, budování Chytrých sítí a akumulaci  elektrické energie.

 

3. model

 

Maximalistický. Podle této koncepce /Wuppertálského institutu/  se výroba  elektřiny shoduje s Realistickým modelem. Jenom složení  / mix/ výrobních zdrojů se mění. Trvá podíl elektřiny vyrobený v plynových elektrárnách cca  5% , elektřina se dováží  asi ze 14 %  / projekt  FTV elektráren na Sahaře, který by měl Evropě dodávat levnou  elektřinu je v současné geopolitické situaci nereálný/                                                                                                                                                        

Tento model je pro ČR nevhodný. Je z něho patrný zájem  velkých zemí dodávat těm menším energii. Řešení podobné jako v Realistickém modelu

 

III. Současný energetický mix

Výroba elektřiny:

1/ z  uhlí  cca  55 -60%  2/ z jaderných zdrojů cca 30%, 3/ z OZE 3- 6%, cca  5-10%  VE a MVE ./

                                                                                                                                           

Ukazatele zastoupení energetického mixu výroby elektřiny se z různých zdrojů  liší, proto vycházím z výše uvedených údajů / 

 

IV. návrh optimálního vývoje energetického mixu

Z výše popsaných modelů je patrné, že není možné  zavrhnout alespoň pro nejbližší období    / 10-20 let/ žádný energetický zdroj . Můžeme se pouze připravovat   na změny a politicky a ekonomicky je připravovat. Energetický mix bude tedy zachován, ale měli bychom  měnit parametricky  procentuální zastoupení. Změny energetického mixu                                                                                                                                  

a/

Uhelná energetika. Déle budou zachované modernizované  zdroje tepelných elektráren  s moderními  typy spalování. Ty uhelné elektrárny, které nebudou rekonstruované do roku 2025 by  se měly  odstavovat podle toho, jak bude narůstat podíl OZE s akumulací   při využívání  Chytrých sítí. V úvahu připadají i jiné zdroje. Např. budování  elektrárny na zemní plyn, která by pomáhala řešit špičkový odběr a vyrovnávala výkyvy produkce OZE , pokud nebude dostatek akumulačních kapacit.

 

 

b/ Obnovitelné zdroje energie /OZ. Výroba elektřiny z OZE  vyvolává neustálé vášně, ačkoliv  její podíl na trhu  je v této chvíli stále zanedbatelný./ A tím pádem i dopad na koncovou cenu elektřiny/ Ekologické organizace  vytvářejí očekávání, že OZE v nejbližší době  nahradí uhelné elektrárny a JE. Ačkoliv by to bylo skvělé, je to nereálné!!!                                                                                            

 

Příčin je celá řada: OZE / s výjimkou biomasy a vodní energie/ jsou k dispozici jenom po určitou dobu / fotovoltaika dodává energii pokud svítí slunce, větrné elektrárny pokud fouká vítr/ .                                                                                       

 

Nástup OZE ve velkém  může nastat , jestliže se vybudují akumulační  energetické systémy, které budou ukládat elektřinu z OZE do těchto jednotek  v době, kdy o ní nebude zájem. Současně se musí vytvořit velké přebytky OZE, aby i s akumulací pokrývaly potřeby společnosti. /V Německu  dnes má OZE zastoupení cca  30% , ale jsou dny , kdy  je celá energetika zásobená z OZE. Naopak byly dny, kdy  nefoukal vítr a většina větrných elektráren v Severním moři stála. Německo pak ve velkém elektřinu nakupovalo/.                                            

 

To u nás nepřipadá v úvahu.  Příčina je v mocenských  zájmech velkých energetických koncernů / Myšlení manažerů/ a psychologických blocích  veřejnosti, které byly nenápadně implementovány  vlivovými agenturami. Velký podíl na odporu veřejnosti proti OZE měla  a má fotovoltaická aféra z roku 2010 , kterou zapříčinili především politici vládnoucích stran. Viníky  jsou však všichni parlamentní politici napříč politickým spektrem./Poznámka 2. Fotovoltaická aféra/

 

b1

Fotovoltaické elektrárny. Základem fotovoltaické energetiky jsou  fotovoltaické  články na bázi křemíkových  polovodičů. Dopadne-li na tento  článek sluneční záření,  uvolní se elektrony a v článku začne proudit elektrický proud.                              

 

Množství slunečního záření dopadající na naší planetu během jednoho dne by stačilo zásobit   celé lidstvo  několik roků, pokud bychom  tuto energii dokázali zachytit a využít. Fotovoltaická energie  má více méně nekonečné možnosti a neoddiskutovatelnou budoucnost.                                                                                                                                           

Základní nevýhodou je, že je  k dispozici  v největším množství v poledne v létě, kdy je jí nejméně zapotřebí. V noci  je pochopitelně nedostupná. To však mohou  vyřešit  tvz. Chytré  sítě a vhodné akumulační systémy, které budou  tyto energetické přebytky skladovat.

 

Fotovoltaické články mají relativně malou účinnost, ale dnes technika pokročila do té míry, že se  vyplatí instalovat velké plochy těchto článku a vyrábět z nich elektřinu. Vývoj fotovoltaiky se však v ČR prakticky zastavil  a již několik let  stagnuje. Příčinou této stagnace  je  situace, kdy dobře míněná snaha podpořit rozvoj  fotovoltaiky  se díky zneužití a neschopnosti českých parlamentních politiků přeměnila / v roce 2009 – 2010/  ve fotovoltaický tunel, kdy malá skupinka  „solárních baronů“ vydělala   nespravedlivě na úkor veřejnosti obrovské částky.

 

/Poznámka 2 Fotovoltaická aféra/                                                          

Řešení  a zastavení  pokračování tohoto tunelu vedlo k tomu, že vznikla neadekvátní opatření, která  prakticky znemožnila  rozvoj všech druhů OZE. Veřejnost  byla touto situaci  pochopitelně pobouřena a logicky se obrátila proti  OZE a stalo, že s „vaničkou bylo vylito i dítě.“

 

Dnes je v ČR instalován  výkon FTW necelé 2000 MW, ale tento boom skončil v roce 2010. Jistě je správné, že se nadále nestaví a nepočítá s fotovoltaikými  elektrárnami na zemědělské půdě. Existují však  jiné plochy, kde by naopak pokračování fotovoltaické energetiky bylo žádoucí.  Nadějí na rozvoj této oblasti je vládní program na rozvoj  malé fotovoltaiky. Jsou  a budou podporované FTV panely s výkonem do 10 kW, které  budou umístěné na rodinných domcích. Nedořešené je, jestli tito výrobci budou prodávat elektřinu do sítě nebo ji vyrábět  pouze sami pro sebe. Ať už to dopadne jakkoliv,  je to správná cesta. Měl by se však  podpořit i rozvoj velké fotovoltaiky, která by byla stavěna na střechách průmyslových objektů, na plochách nevyužitých bromfieldů, na stěnách  a střechách   velkých obytných domů, kolem dálnic a železnic apod. Pochopitelně výkupní dotované ceny by musely respektovat reálné  náklady a měly by se každý rok  revidovat tak jako  je tomu např. v Německu.

 

b2/

Větrné elektrárny . Stejně jako sluneční energie  i  „větrné palivo“ je k dispozici zdarma. Nevýhodou je, že nelze zaručit  stálý nebo pravidelný  elektrický výkon, protože je závislý na větrnosti  lokality.  Dnešní meterologické předpovědi počasí  jsou však na takové úrovni, že energetici by měli mít  s dostatečným předstihem jasnou předpověď  elektrické kapacity, které budou mít  během 24  hodin k dispozici z větru a podle toho se mohou zařídit.

 

Zatím je na našem území instalován  výkon větrných elektráren pouze 283 MW, což 0,7 %  výroby elektřiny. Příčin tohoto neradostného stavu  je několik:                                

 

1/  Tradičně  a dlouhodobě je podceňován  potenciál využitelnosti  větru pro výrobu elektřiny na našem území.                                                                                           

 

Výzkumný ústav fyziky  atmosféry  vypočítal  realizovatelný větrný potenciál  na  5800 MW využitelný do roku 2050.                                                         

 

2/ Při výstavbě prvních větrných elektráren se na dodávkách  podílely české firmy, které podcenily náročnost větrné strojařiny. Výsledkem  byla vysoká poruchovost  větrných elektráren, které  většinu času stály a nevyráběly elektřinu. Tyto stroje  byly typické také vysokou hlučnosti a mnohde rušily TV signál.                                                

 

3/ Veřejnost přijala za své některé neověřené mýty. /Např.:  vrtule  zabíjejí ptáky, narušují  potenci mužů žijících v okolí větrných elektráren,  produkují nesnesitelných hluk , složka infrazvuku se podílí na  únavě organismus  apod./                                                           

 

4/ Nejzásadnější, avšak věrohodnou  připomínkou je fakt, že větrné  elektrárny  mění krajinný ráz. Záleží na typu estetického vnímání, jestli se dominantní větrná elektrárna v krajině  stává ošklivou nebo ozdobou a pozoruhodnou  turistickou dominantou. Je zajímavé, že ohyzdnější  vedení vysokého napětí necháváme  všichni bez povšimnutí.

 

Přesto je holým faktem, že většina občanů obcí , v jejíž blízkosti má být postavena větrná elektrárna nebo větrný park, zaujme odmítavé stanovisko. Tento problém  by se měl vyřešit tím,  že staviteli větrných elektráren se stanou  obecní družstva složená z občanů žijících v dotčené lokalitě, kteří pak budou z výroby profitovat .  V Německu  v rámci projektu Energiewende /Poznámka 3 Energiewende/  se tento princip osvědčil. V Německu větrné elektrárny vlastní  ze 40 % občané  a energetická družstva těchto občan,  11% mají zemědělci,  2% regionální energetické podniky. Zbytek jsou komerční projekty.                                

 

Tato cesta by se měla prosadit i v ČR . Stát by to měl maximálně podporovat.

 

Větrná energetika je ze všech OZE nejlevnější .Výkupní ceny  se pohybují mezi 2 – 2,50 Kč/kWh. Jsou tedy prakticky v cenovém pásmu, které se v krátké době obejde bez dotací. Jenom se musí dát prostor, aby se mohl tento segment   OZE  rozvíjet. Rozvoj větrné energetiky také naráží na nechuť ČEPSu  připojovat  větrné elektrárny do sítě  a pomáhat s budováním přípojek. 

 

/Zdroj: Výzkumný ústav Fyziky a atmosféry  a Komora obnovitelných zdrojů/

 

b3/

MVE 

Malé vodní elektrárny.                                                                                                        

 

V minulosti bylo na našich řekách a říčkách instalováno 15 000 vodních mlýnů, hamrů nebo  jiných zařízení využívajících energii vody. Za 1. republiky u nás bylo  v provozu 12 000 malých vodních elektráren. Dodnes jich ale v provozu zůstalo pouhých 1400.  Ty vyrábějí asi 3%  české spotřeby elektřiny. Potenciál  vodní energetiky je ale  výrazně větší. Navíc rekonstrukcí zastaralých MVE  a dodáním moderních účinnějších turbín bychom mohly o několik procent zvýšit podíl  vodní energetiky. Základním problémem je nadále přetrvávající nechuť  „síťařů“ připojovat tyto menší zdroje. Život  stavitelů a provozovatelů MVE  komplikují úředníci povodí, kteří   si vymýšlejí nové předpisy a poplatky, které pak činí výstavbu malých zdrojů nerentabilní nebo nemožnou. Je nutné provést revizi zákonů a předpisů a buď  zadat povodím, aby se staly provozovateli nových  vodních zdrojů nebo vytvořily   lepší podmínky pro  aktivní jedince a obecní energetická družstva.

 

Netradiční vodní energetika: V ČR jsou vybudované  tisíce kilometrů vodních potrubí přepravujících pitnou vodu do  průmyslových objektů i do obytných domů. Voda je v drtivé většině vyčerpána do nějakého vyššího vodojemů, odkud je samospádem  distribuována do místa odběru. Aby nebyla  tlakem zničena potrubí jsou na mnoha místech retardéry, které  zpomalují rychlost vody. V těchto místech by mohly být vybudované  mikroturbíny, které by vyráběla el. proud.                     

 

Na moha místech mají   stoky odpadních vod docela slušný   sklon a daly by se zde  umístit   například  Bankiho turbíny, které by vyráběly elektřinu atd.  

                       

Vzhledem k  dopadům  klimatické změny na  systém hospodaření s vodou,  bude nutné  budovat nejrůznější jímky a bazény. Ze střech domů bude odváděná dešťová  voda do těchto systému. Zde by měly být  rovněž  umístěny mikroturbíny atd. 

 

Technici jistě  znají nebo objeví  další  místa a finty, kde by se dal  využívat potenciál vody.

 

Bylo by ideální  zvýšit  do roku 2050  vodní energetiku tak , aby dosahovala 5-6% z celkové spotřeby. 

 

Přečerpávací elektrárny                                                                                              

 

Velmi cenné jsou přečerpávací elektrárny , které pomáhají stabilizovat energetickou soustavu. Využívají   elektřinu především v nočních hodinách, kdy o ní není zájem a v denních špičkách vyrábí tolik potřebnou elektřinu. 

 

Mezi přečerpávací  elektrárny patří například  Dlouhé stráně,  Dalešice , Štěchovice apod.   Přestože se neustále tvrdí, že další přečerpávací elektrárny není možné budovat, měli bychom  zadat  studii, která by tato tvrzení  prozkoumala. Je docela možné, že bychom nalezli další možnosti. Např. využívání opuštěných  dolů   pro přečerpávání vody apod.

 

b4/

Biomasa                                                                                                

 

Biomasa je nejperspektivnější a dobře využitelný OZE. Jedná se o velmi širokou kategorii.  Její zásadní výhodnou je možnost  přeměny na elektrickou  energii v okamžiku, kdy to potřebujeme. Využívání biomasy je tedy stejně dobře řiditelné jako např. spalování uhlí nebo plynu.

 

Biomasa  /tedy nejrůznější organické látky/  se přeměňuje na energii především spalováním. Bilance CO2 ale zůstává neutrální, protože se vždy vrátí do těla rostliny. CO2 je tedy skryto v uzavřeném, koloběhu.  Vedle  spalování  může být přeměněna biomasa různými  typy kvašných  a vyhnívacích procesů  na bioplyn nebo jiné látky. Jedná se tedy o využití zbytkových částí plodin / sláma, seno nebo dřevěná štěpka/.

 

Nejperspektivnější a nejdůležitější  je využívání organických odpadů / kejda, lidské fekálie, odpady z potravinářských provozů, jídelen, restaurací, kafilérek/.                                               

Jiným typem  zeleného odpadu jsou  zbytky ze zahradní činnosti / posekaná tráva, rostlinné odřezky apod./                                                                                                              

Z celkového množství  30,5 milionů tun odpadů, připadá na komunální odpad  hmota 5,2 milionů tun. Z toho je  více jak 35 %  organická hmota , což je cca  2 miliony tun organického odpadu.  Veškerý tento odpad je využitelný v bioplynových stanicích, kde  rozkladem vznikne bioplyn. Ten se pak podle potřeby spaluje v kogeneračních jednotkách, kdy se vyrábí elektrický proud a teplo. Tento odpadový potenciál by vydal energii přibližně  jedné elektrárny Temelín. / Poznámka 4  Energeticky soběstačná obec Kněžice/                                                                                                                                              Základní brzdou je malá separace organického odpadu na komunální úrovni. To se však velmi rychle napravuje. Zásadnější je problém sítí, kdy  energetici odmítají připojit  projekty na využití  odpadní biomasy se zdůvodněním, že  by síť v místě nebyla schopná tyto energetické toky převést. Do budoucna nesmí tento argument  zaznít. A pokud ano, musí  energetici sdělit, dokdy pro tyto zdroje  vytvoří podmínky pro připojení. Konkrétní zákon by jim měl přikázat, jaká nejdelší lhůta je možná. Po jejím  skončení by  byl provozovatel  sítí v místě nepřipojení pokutován. Na tomto  důvodu  jsme ztratili stovky a možná tisíce  MW elektrické energie.

 

Dotace na energii z biomasy se pohybují 3- 4 Kč/kWh a stále se snižují.                                      

Během několika let by se měla  jejich  cena přiblížit  cenám z JE a uhelných elektráren. Přestože z lesní těžby bychom většinu  větví měli nechávat v lese. Díky  nárůstu dřevní hmoty je možné ročně využít  11 milionů m3   této přírodní suroviny.

 

Z toho všeho je patrné, že potenciál biomasy a především  odpadní biomasy je stále z velké části nevyužitý.  Stát by měl  urychleně vytvořit zákony a předpisy, které   podpoří  využívání biomasy pro energetické účely

Zdroj:  Informace Biom,  Publikace Chytrá energie

 

b5/

Akumulace energie.                                                                               

 

Využívání OZE ve velkém  začne mít  reálný smysl v okamžiku, kdy se naučíme  tuto  energii skladovat a distribuovat  v rámci  vybudovaných  Chytrých sítí.

 

Zatím jsou jako akumulační systémy využívány  vodní  přečerpávací stanice např. Dlouhé Stráně v Jeseníkách nebo Dalešice na Třebíčsku  nebo Štěchovice  atd. Všechny tyto vodní zdroje  využívají přebytečnou energii Jaderných elektráren, které  v noci nemohou  udat svojí produkci , ale je nutné udržet  stabilní výkon. Přebytková energie přečerpává vodu do vyšších poloh. Odtud se potom v případě potřeby a energetických špiček   spouští na turbíny v nižších polohách  a vyrábí se špičková energie.

 

Přestože tyto systémy nemají ideální účinnost, jejich potřebnost je zřejmá. Na ekonomiku se v tomto případě nehledí.

 

Stejně tak bychom měli pohlížet  na akumulační systémy pro OZE.

 

Možné cesty :                          

1/ Jednou z cest, je ukládání  této energie do bateriových systémů.  Dnes už se vyrábí  bateriové jednotky, které  mají megawattové  kapacity. Rozvoj tohoto sektoru je v posledních měsících rychlý   a dramatický.                                                                                                                     

2/ Rovněž je možné pracovat se segmentem vodíkového hospodářství. Provede se elektrolýza vody a vodík se uloží do zásobníků. V případě potřeby se vodík buď spaluje   v kogenerační jednotce nebo v palivovém článku a vzniká elektřina a teplo.                                 

 

3/ Na podobném principu je postavena  výroba syntetického metanu. Elektrolýzou vody se získává vodík, který se pak nechá za přítomnosti katalyzátorů  slučovat s CO2 /  což by mohlo do budoucna napomáhat  snižovat produkci  skleníkových plynů/.  Syntetický metan je chemicky podobný zemnímu plynu. Ten umíme dobře skladovat i s ním zacházet.  V případě potřeby je spálen v kogenerační jednotce a je vyrobena elektřina a teplo.

 

4/ Jiný systém pracuje na principu  stlačeného vzduchu.

Faktem je, že v Německu se v rámci koncepce propracovává vodíkové hospodářství a  budují se první  akumulační jednotky na bázi   výroby syntetického metanu.

 

c/ 

Jaderná energetika                                                                                           

 

Jaderná energetika jistě patří mezi stabilní páteřní zdroje energie v ČR. Dvě jaderné elektrárny JE Dukovany a JE Temelín vyrábějí  přibližně 33 %  z naší celkové spotřeby elektrické energie.  Přestože by  problém naší energetiky   vyřešila  výstavba    nové   JE s výkonem  1000 MW, není to tak jednoduché. Výstavba JE je  velmi drahá a  náklady nakonec vždy vyjdou nejméně o polovičku vyšší,  než se předpokládá. Z tohoto hlediska při dnešních cenách  energie je neekonomické stavět novou jadernou elektrárnu.                            

Nabízí se ovšem možnost , že by stát garantoval vysokou výkupní cenu, aby se vrátili investované náklady.  /  Například Britové garantují 110 EUR/MWh na dobu 35 let pro svou nově budovanou atomovou  elektrárnu./ Na energetické   burze v Lipsku se  však 1 MWh  nyní prodává přibližně za 30 EUR.                                                                                                                      

 

Ještě větší problém je skutečnost, že provozování jaderné elektrárny s sebou vždy nese určitá rizika. Havárie v Černobylu a Fukušimě ukazují, že mohou nastat  problémy, které nelze předjímat.                                                                                                   

 

Z hlediska předběžné opatrnosti by bylo  vhodné pokud možno jadernou energetiku nevyužívat.                                                                                                                                                 

Naše energetická situace  nás  ale nutí dál provozovat naše  jaderné elektrárny  a prodlužovat jejich životnost. Pokud vyčkáme  cca 10 -  20 let, vyjasní se problematika konstrukce reaktorů 4. generace, které se nyní vyvíjejí.  Ty  budou mít vyšší bezpečnost, ale hlavně mohou řešit   další problémy. Budou umět  ke svém provozu používat již vyhořelé jaderné palivo stávajících jaderných elektráren, které by se muselo jenom mírně  upravit. Vedle dodávky energie by některé reaktory  4. generace mohly ozařovat  vyhořelé palivo a radioaktivní  materiály  a tím snižovat jejich celkovou  radioaktivitu / a snižovat poločasy rozpadu jiných složek/. Tím by se snížil objem radioaktivních látek, pro které by se musela budovat  úložiště. Jiný typ reaktorů by mohl vyrábět  termickou elektrolýzou vodík a vytvářet předpoklady pro  nástup vodíkového hospodářství. / viz výše/

 

d/ Plynová energetika.                                                                                          

 

Výstavba plynových elektráren je přijatelná,  ale  v celkovém mixu  by  neměla přesáhnout  10 – 20 %.   Kapacita cca 500 MW by se jistě hodila a pomohla by stabilizovat přechodové fáze na OZE energetiku.

 

e/ Energetické  externality                                                                                                                    

Bohužel výroba energie z různých zdrojů s sebou přináší pro společnost záporné  a výjimečně  kladné  společenské externality. Jejich ekonomické vyjádření je vždy  velmi složité. Jak hodnotit cenu lidského zdraví, jak vyjádřit zvýšenou nemocnost obyvatel , snížené výnosy zemědělských plodin , dopady klimatické změny na dostupnost vody v krajině, ale především  zhoršený zdravotní stav lesních ekosystémů  a jiné dopady, které jsou rozprostřené a na první pohled  neviditelné ?

 

Studie ECOFYSu pro Evropskou unii dokládá, že nejvyšší ekonomické ztráty/ záporné externality/  vznikají při spalování uhlí a ropy. Nejnižší jsou u větrné  energie. Mezinárodní měnový fond mezi externality řadí i různé subvence nebo ceny nižší než tržní. Z tohoto hlediska  bychom měli co nejrychleji omezovat  uhelnou energetiku a nahrazovat jí jinými zdroji.   Externality pro spalování uhlí v oblasti lidského zdraví a klimatické změny vycházejí na 56 miliard / jedná se  o  výsek externalit spojených s těžbou a spalováním uhlí/. V ČR je navíc další společenský náklad, rozkradené rekultivační fondy související s těžbou hnědého uhlí  na Mostecku. Rekultivace tedy nyní platí  znovu stát, tedy my občané. Tyto náklady nejsou zanesené v ceně uhlí. Privatizace povrchových dolů,  ceny uhlí a  uplatňované zdanění   neodpovídá realitě.                                                                                                                                 

Nejmenší externality mají větrné a vodní elektrárny,  následuje využívání  biomasa. Hůře jsou na tom JE, protože   jejich provoz s sebou nese rizika , které plně padá na vrub celé společnosti. Riziko JE nepojistitelné.

 

Při rozhodování o energetickém mixu budoucnosti bychom měli pro ČR  přesně vydefinovat  energetické externality a vzít je v potaz při rozhodování.

 

f/ Úspory energie                                                          

 

Úspory  energie jsou důležité a je to správná cesta, ale nevyrobí nám ani watt energie. Úspory jenom snižují   spotřebu elektrické energie a tím nás přibližují k většímu  využívání OZE .                                                                               

 

Náš průmysl stále na  jednotku HDP spotřebovává  více elektřiny,  než  srovnatelné výroby od nás na západ. Pačesová komise definovala, že mezi roky 2005 – 2050 může náš průmysl ušetřit až 31 % elektrické energie. Stát by měl snahy průmyslu  o snižování spotřeby elektřiny  odměňovat např. daňovými úlevami a naopak tam kde by dlouhodobě  docházelo k plýtvání, tam by měly nastoupit finanční sankce, např. zvýšení ceny elektřiny.

 

Na   svícení se v ČR spotřebuje 4% elektřiny.  Byly vyvinuty úsporné žárovky , které místo desítek wattů / 150,100, 75, 60/  spotřebují jen několik wattů.  To je báječné, ale jejich zavádění do praxe  probíhá velmi pomalu. Problémem je, že každá z těchto žárovek  na trhu  je příliš drahá, takže v době levné elektřiny se nevyplatí. Je tedy nutné vyvinout  tlak na výrobce úsporných žárovek tlak, aby snižovaly ceny.

 

Domácí spotřebiče, ledničky, chladničky,  el. vařiče, bojlery, televizory, myčky a pračky, stejně jako klimatizační jednotky apod. procházejí každý rok konstrukčními změnami, které šetří čím dál tím  více energie. To je také důvod, proč by měla  výroba elektřiny směrem k budoucnosti klesat .                                                                                                                              

Úspory spotřeby umožní také chytré sítě, kdy bude možné některé domácí elektrospotřebiče v době  energetických špiček krátkodobě dálkově vypínat a tím se ušetří energie, aniž by byl  narušen komfort domácností.

 

g/  

Elektromobilita .                                                                                                                               

Současná doprava používá jako hlavní palivo ropné produkty. Česká republika ročně nakupuje ropu   za / zjistit číslo ?/, což je částka úctyhodná. Kdybychom veškerá vozidla poháněly elektřinou, tak bychom jako společnost měli k dispozici ohromnou sumu, kterou bychom mohli využít např.  na vyplácení  nepodmíněné mzdy všem občanům našeho státu.

 

V posledních několika letech nastupuje razantně  vývoj nových bateriových systémů, které zvyšují  jejich  úložnou kapacitu.  Zdá se, že díky velmi krátké době budou  moci  osobní a nízkotonážní vozidla  být poháněna elektromotory čerpající energii z baterií. Dnes není problém dojezdová vzdálenost cca 300 km, dražší bateriové systémy zvládají 500 km. Až  se podaří vytvořit takové baterie, které umožní dojezd 700  až 1000 Km, bude nástup elektromobilů  nezastavitelný.

 

Nákladní a autobusová doprava by mohla v dálniční síti využívat v pravém pruhu trolejová vedení. Jednalo by se o typické hybridy. Když by to bylo možné, jezdila by tato vozidla na elektřinu. Při přejezdech v nezasíťovaných oblastech nebo při předjíždění na dálnici  by využívaly  normální  naftový motor. Tyto systémy jsou nyní ve zkušebním provozu v Německu a Velké Británii. V úvahu také přichází získávání elektřiny z dálnic pomocí indukce. Další možností je   zavést tzv. vodíkové hospodářství. Vozidla by tankovala  vodík, který by se využíval v palivových článcích, které by produkovaly elektrický proud.                                        

 

/Poznámka 4  Elektromobilita a ČR průmysl/

 

V.  Rozvodné sítě.

Klíčem k moderní energetice jsou nově koncipované přenosové soustavy. Stávající sítě byly budované pro jednosměrný přenos  elektřiny od velkokapacitních zdrojů  tepelných a jadernách elektráren ke spotřebiteli. To se však musí do budoucna změnit. Je nutné začít počítat s tím, že v jakémkoliv místě sítě  budou působit   malí dodavatelé elektřiny. Sítě musí proto  připojovat i mikrozdroje.                                                               

 

Rozvoj OZE je jednoznačně  a zásadně brzděn argumentací  ČEPSu a dalších správců sítí, že  není možné  novou kapacitu  elektřiny připojit.  Díky tomuto rozhodnutí a neochotě  tuto situaci řešit,  naše společnost přišla  a přichází o stovky tisíc MW, které by mohly být vyrobené pomocí zdrojů OZE nebo jiných malých zdrojů energie.  Tento typ argumentace musí být zastaven a správce sítě bude mít povinnost určenou státem nové zdroje v určitém  termínu  připojit. A to i za cenu posílení nebo vybudováním nové sítě.

 

Jednosměrné zásobovací energetické paradigma rozvodných sítí musí být nahrazeno filosofií tzv. Chytrých sítí .                                                                                             

 

Tyto sítě musí mít více regulačních a řídících prvků. Musí mít do budoucna možnost  přivádět různými cestami elektrické energetické toky k akumulačním jednotkám / viz výše/.  Chytré sítě musí umožnit připojit jakýkoliv zdroje OZE. Musí tedy dojít k decentralizaci, která napomůže k rozvoji mnoha regionů.                                                                                         

Současně budou mít  Chytré sítě  možnost  ovlivňovat i stranu spotřeby. Podle potřeby bude možné na základě sjednaných  tarifů odpojovat  některé elektrospotřebiče v domácnostech  / el. bojlery, pračky, myčky , chladničky, akumulační topení apod./ a v průmyslových podnicích  řídit výrobu podle možností dodávek elektřiny. Bude nutné vytvořit nové  energetické cesty. Může nás těšit, že ČEZ buduje první   pilotní  Chytrou síť  ve Vrchlabí a okolí. Je zřejmé, že tyto Chytré sítě a akumulační jednotky musí podporovat stát a i za cenu  „neziskovosti “  energetiky  v horizontu několika let.   Jelikož stát je  vlastníkem sítí  je tato cesta možná a žádoucí.

 

/Německá cesta : města a regiony  vykupují sítě, aby mohly připojovat nové zdroje OZE. I česká města a kraje by se měly pokusit odkoupit nebo získat do vlastnictví sítě  ve svém okolí a preferovat veřejnoprávní zájmy svého regionu.

Tarify                                                                                                                                                          

Je nutné  nastavit spotřebitelské tarify tak, aby vedly k úsporám. Bohužel  Energetický regulační úřad /ERÚ/ pod vedením Aleny  Vitáskové se v roce 2016 pokusil o energetickou „kontrarevoluci“. Místo platby  za spotřebovanou elektřinu se pokusila  prosadit systém , který vycházel  „z kapacity“ jističe. Odběratel tedy měl platit převážně podle  toho, jaké množství by mohl odebrat a nikoliv podle toho, kolik elektřiny skutečně odebral. Tento  tarifní systém  je pochopitelně výhodný pro výrobce a umožňuje jim vyrábět co největší objemy elektřiny. Vedl by však  k tomu, že by nikdo neměla zájem šetřit, protože by ho to vyšlo na stejné peníze. Navíc tento systém by nejvíce postihl malé odběratele / důchodce a jednočlenné rodiny apod./                                                                                                                    

 

Kapacita jističe by  měla být v tarifech zohledněna, ale nesmí být převažujícím kritériem. Vývoj těchto extrémních tarifů probíhal  v tichosti na půdě ERÚ a připravovali ho zástupci velkých energetiků bez přítomnosti  zástupců odběratelů a veřejnosti. Naštěstí odborníci  nevládní organizace  DUHA odhalili  negativní  dopady nových tarifů na úspory a všechny okolnosti  zveřejnili.                                                                      

 

Po tomto odhalení provedla   šéfka úřadu Alena Vitásková salto mortale. Prohlásila, že ona nedovolí, aby se tyto tarify prosadily, protože by poškodily zájmy veřejnosti. / Jak jasnozřivé prozření po roce a půl , kdy se na tarifech pod dohledem ERÚ pracovalo/ Uvážíme-li, že  Vitásková je rovněž „autorkou notifikačních problémů“ komplikující existenci OZE, je jasné, že jí můžeme prohlásit za princeznu fosilní energetiky. V energetice tedy musíme dbát na to, aby vždy směřovala k co největším úsporám a nevytvářela  pro určité skupiny obyvatelstva nedostupnou komoditu. Zavedením „nových“ tarifů ERÚ by  nastala pro některé skupiny obyvatel tzv. energetická chudoba.

 

 

 

VI.Teplárenství

 

Asi 28 % poptávky po energiích připadá na  vytápění  budov / chlazení zatím patří mezi zanedbatelné položky, ale jeho podíl na energetických vstupech bude sílit/. A zde jsou velké možnosti na snižování  této spotřeby. Naše teplárenství je založené především na spalování uhlí. Na druhém místě je využíván zemní plyn.

 

Dálkové zásobování teplem by mělo být ze společenského hlediska  prioritou. Mělo by díky masovosti nabízet nejnižší ceny za GJ tepla. Bohužel strategie  velkododavatelů  tepla v 90 letech  20  století se vydala cestou zneužití monopolu a navyšovala ceny v mnoha regionech nad únosnou míru. Úprk odběratelů  od těchto systémů se do těchto  chvil nezastavil, jenom má menší dynamiku a ještě více příčin. Ročně se odpojuje  od centrálních teplovodů 1-2% odběratelů. Hlavním důvodem je zateplování budov a získávání tepla levněji  spalováním zemního plynu.

 

Pro uhelné teplárenství by mělo  být i nadále závazné, že produkce tepla  musí zároveň probíhat  s výrobou elektřiny pomocí kogeneračních jednotek

 

Zateplení a rekuperace                                                                           

 

Výrazné úspory tepla nabízejí vhodné zateplovací technologie. Nejlepší projekty dokáží ušetřit až  60  % tepla. Měli bychom rovněž  začít zavádět i ve velkých obytných domech a  veřejných budovách rekuperaci tepla   jednak při výměně vzduchu v bytech, ale především při užívání teple užitkové vody.

 

Tepelná čerpadla                                                                                                                                        

 

Velké možnosti pro vytápění dávají  tepelná čerpadla. Jejich využití však připadá v úvahu  v zateplených budovách. Tepelné čerpadlo využívá nízkotepelnou energii např. vzduchu         /  i při teplotách pod nulou/ nebo  zeminy nebo zvodnělé vrstvy, kterou zkoncentruje na energii o teplotách odpovídajících potřebám lidského těla od 18 do 22 C. Samozřejmě čím větší teplotu má zdroj  energie, tím je to lepší a tepelné čerpadlo pracuje efektivněji.                    

 

Tepelná čerpadla  jsou jednoznačnou nadějí pro budoucnost vytápění našich příbytků. Jejich nevýhodou v současnosti je jejich  dlouhodobě přetrvávající vysoká cena.

 

Dramatické úspory ve vytápění budov nabízejí  nízkoenergetické, pasivní a nulové domy. Všechny tyto domy pracují s výraznou izolační vrstvou stěn  a střech a dobře izolovaných oken a dveří. Součástí systému těchto domů je  rekuperace tepla. Od roku 2020 by všechny budovy stavěné v ČR měly být alespoň nízkoenergetické.  Architekti, ale především stavební firmy nejsou na tuto situaci připraveni.

 

Závěr:                                                                                                                                              Energetika se bude muset  z důvodu bezpečnosti a dostupnosti / a dalších důvodů/  v některých případech vymanit z tržních vztahů a jednat podle jiných zásad. Konec konců dotační politika  pro některé zdroje to jednoznačně ukazuje a umožňuje. Takové veřejnoprávní systémy, které nemusí za každou cenu hledět na  ziskovost a které by stačilo provozovat  zdroje nebo systémy  mírně ztrátové  nebo s  vyrovnaným rozpočtem, může budovat pouze státní energetika nebo  krajské či městské orgány. V takovém veřejnoprávním  režimu by se měly budovat tzv. Chytré sítě a systémy akumulace energie z OZE. Každé procento energie získané z těchto systémů, bude vítané. Čím dříve a čím rychleji tyto systémy  vybudujeme, tím bude naše společnost  stabilnější a bohatší.

 

Málokdo si uvědomuje, že  odbouráním například   velkých dodávek ropy  pro dopravu / a přechod na pohon vozidel elektřinou/ a snížením využívání  zemního plynu  /pro vytápění/  naše  společnost ročně ušetří stovky  miliard korun. Tyto peníze pak budou  k dispozici  pro jiné  účely. To by z naší společnosti udělalo společnost bohatou a vysoce perspektivní. Tato nová  energetika postavená na moderních paradigmatech by nám umožnila vymknout se  ze statutu druhořadé společnosti /montovny s nízkými mzdami/,       ze statutu   průmyslové kolonie, do které jsme byli zatlačeni. Mohli bychom se opět stát  plnohodnotnou společností moderního světa. A to znamená především hájit svoje vlastní zájmy - české zájmy.

 

Poznámka 1

Externality                                                                                                              

Při každé lidské činnosti vznikají nejrůznější dopady na okolí a živé systémy. Externality proto vznikají i při výrobě  energie. Jedná se například o dodatečné náklady  spojené  s rekultivací krajiny  po těžbě uhlí  v povrchových dolech, jedná se o dopady na lidské zdraví a klima. Tyto dopady nejsou na první pohled zřejmé a jsou rozprostřené. Nedostávají se tedy do ceny výrobků, ale jejich negativní  dopady  financuje  celá společnost. Je tedy v našem zájmu, abychom je znali a  i tyto náklady převedli na ty, kteří je způsobili.

 

Poznámka 2

Fotovoltaická aféra.                                                                                                         

Na začátku byl dobrý úmysl: podpořit rozvoj fotovoltaické energetiky. Vypracovala se koncepce, která dávala záruku investorům  fotovoltaiky, že za 20 let se jim  vložené náklady vrátí.   A to v té době znamenalo, aby 20 let po výstavbě byla výkupní cena elektřiny  přes    12 Kč/kWh.  Výstavba fotovolatických elektráren velmi  pomalu stoupala.  Teprve v roce 2009 nabrala na síle. A ve stejné době  klesla cena fotovoltaických článků přibližně na polovinu. Správná výkupní cena za kWh by tedy již v roce 2009  měla být  někde mezi 5-6 Kč/kWh. Jak to ale u nás bývá,  nově připojované  elektrárny s již levnějšími  panely měly podmínky 2x lepší, než by odpovídalo reálným nákladům. A to je byznys, jak se patří. Nastává solární Klondike. Nastupují „solární baroni.“ Do tohoto byznysu se zapojuje velké množství parlamentních politiků a snaží se na tomto  poli vyždímat stát /polostátní energetiku ČEZu a ČEPSu/, jak to jen jde. Přestože se ozývaly  hlasy varující před nesmyslným nárůstem fotovoltaických elektráren , které získávaly  nesmyslně  vysoké dotace, nic se nedělo.  Politici si z pochopitelných důvodů těchto hlasů nevšímali. Zároveň padla  vláda a  náhradní Fischerova  úřednická vláda podle všeho úmyslně nekonala. Parlamentní poslanci napříč politickým spektrem  se rvali  o svá koryta a zájem  státu a jejich občanů je nezajímal. Teprve v roce 2010  byla  situace  už tak neúnosná, že k 31.12. 2010  byl  vyhlášen stopstav připojování.  Důvodem však nebyly  otázky finanční, ale křik  správců distribučních sítí, že při tomto tempu připojování  nových fotovoltaických elektráren nemohou zaručit stabilitu sítí. A tak ten , kdo nedostavěl FTV do 31.12. 2010 přišel o polovičku dotací / dál už byly zavedené  reálné výkupní ceny cca 5Kč/KWh /. V mnoha případech se jednalo o „ztráty“ pro investory v řádu stovek  milionů Kč. A tak kvetly podvody a úplatkové aféry, z nichž většina do dnešních dnů nebyla vyšetřena ani potrestána. Když se veřejnost dověděla, že  na tyto fotovoltaické hrátky  bude doplácet  ročně až 40 miliard korun  po dobu 20 let, zanevřela na fotovoltaiku. Ten, kdo  chtěl postavit FTV elektrárnu  po roce 2011 mohl počítat s dotací na výkup elektřiny cca 6,9 Kč až 7,5 Kč/kWh, což  byla částka přiměřená. Velcí energetičtí hráči této situace využili a zaútočili proti všem  OZE / vítr, biomasa/, kteří ovšem na dotacích získávali mezi 2-4 Kč/kWh.  Regulační energetický úřad pod vedením Aleny  Vitáskové  začal vymýšlet retrospektivní tresty pro „fotovoltaické barony“ a zavedl „sluneční daň“ ve výši  26% .  A tím se prakticky zastavil rozvoj OZE u nás. S obrovskou rychlostí se měnily podmínky a nic nebylo jisté. Neustále se měnila pravidla, předpisy i zákony. Je proto pochopitelné, že   každý rozumný investor   vzal nohy na ramena a z této  branže uprchnul. Ale ti, kteří měli vyděláno / „připojili se včas“/ , leží na zlatých krovkách  a smějí se nám občanům do obličeje. Aby to  nebylo tak křiklavé, tak začal ČEZ skupovat velké FTV elektrárny, což je dobrá zpráva.  Dnes je vlastníkem většiny FTV kapacit. Podle všeho tedy čerpá i  dotace na ně určené.

Výsledkem fotovoltaické aféry je pochopitelná  averze občanů k obnovitelným zdrojům energie  a nedůvěra ke všem  rozhodujícím lidem, kteří se v této oblasti pohybovali a pohybují.

 

Poznámka 3: 

Energiewende                                                                                                      

Energiewende je německá energetická koncepce. Ta si na základě dlouhodobé společenské diskuze  stanovila prioritně vyrábět energii z OZE a odstavit uhelnou a jadernou energetiku.  Do konce roku 2022 mají být odstavené všechny JE. Do roku 2050 mají elektřinu z 80% vyrábět OZE.  To je možné za cenu výstavby  velkých větrných parků v Severním moři a výstavbou  velkých fotovolatických komplexů a dalším využíváním  jiných OZE. Německo potřebuje rychle vytvářet nové páteřní energetické sítě, budovat Chytré sítě a akumulační systémy. Jedním z problémů je, že u nich narostly  výrobní kapacity OZE rychleji než sítě a akumulační systémy energie.  Vše neprobíhá hladce, takže v některých momentech nabíhá  větší využívání uhelné  a plynové energetiky.

 

S nástupem německých  OZE vznikly  problémy, které se dotkly i naší republiky. Když v Severním moři fouká vítr,  vznikají energetické přebytky , které se dostávali do naší energetické soustavy a tekli od nás do Rakouska, což  pro nás  bylo nevýhodné, protože za tranzit se neplatí, ale  pro nás to vytvářelo náklady na stabilizaci sítě.  Aby k tomu masově  nedocházelo, jsou už na našich hranicích postavené „regulační transformátory“.

 

Poznámka 4

Energeticky soběstačná obec Kněžice                                                                            Nevelká vesnice Kněžice   ležící pár kilometrů od Jičína mezi Nymburkem a Novým Bydžovem se může chlubit tím, že  je stoprocentně energeticky soběstačná   ze zdrojů OZE.                                

 

Za peníze z fondů EU zde byla postavena  v roce 2007  kogenerační jednotka s elektrickým výkonem 330 kW a s tepelným výkonem 400 kW , která spaluje bioplyn vznikající  z rozkladu odpadní organické hmoty  jako jsou potraviny a zbytky z restaurací, jídelen, kafilérek a dalších zdrojů organického odpadu. Teplovodem jsou občané obce vytápěni  teplem z kogenerační jednotky. Pokud by to nestačilo, je  k dispozici  spalovna  štěpky a slámy, která dodá zbytek tepla.  Úspěšný provoz této jednotky vedl obec k úvaze, že by svůj výkon zvýšila na více jak 1MW. Odpadní materiál by k dispozici byl, ale „energetici  síťaři“ nedovolili připojit  další elektrický výkon s odůvodněním, že na to není kapacita sítě.  

 

Jistě je  legitimní otázka. Když může být jedna  vesnice  energeticky  soběstačná z OZE, proč by nemohl být soběstačný celý stát ? Mnoho regionů i velkých měst Evropy dokazuje, že to možné je.                                                   

 

Poznámka 5:

Elektromobilita.   

                                                                                                                 

 

Je nutné, aby  ČR využila nástup elektromobility a podílela se na ní.  Je potěšující, že mladoboleslavská Škodovka začne vyvíjet a vyrábět hybridní automobily  a elektromobily. Je jasné, že bude narůstat potřeba baterií a tím pádem specifických materiálů. V ČR existují na   důlních skládkách v Krušných horách  obrovské zásoby lithia, které je klíčovou  látkou pro výrobu těchto akumulátorů.  Současně na mnoha místech  ČR by se dalo lithium těžit. Jenom využitím tohoto materiálu pro výrobu baterií by ČR mohla „zbohatnout“ a trochu se vymanit ze statutu  výrobní kolonie. Nesmí se  však  především připustit, aby se  těžba lithia a jeho produkce předala soukromníkům  za netržní ceny  a v žádném případě zahraničnímu kapitálu. Český stát by měl založit státní akciovou společnost, která by  těžila a zpracovávala  lithium. Nejlepší  by bylo vytvořit  řetězec  separace  lithia na našem území  a výrobu  bateriových systémů.

Please reload

Hlavní články

Stanovisko ANS k prohlášení A. Merkelové o tom, že pro vyhnání Němců po válce neexistovalo morální ospravedlnění.

June 21, 2018

1/5
Please reload

Nejnovější články