Energetická koncepce jako odborný a politický rébus

I.


Energetika je jedno z rozhodujících odvětví každé moderní společnosti. Stát, který má zajištěnou dodávku energie i v budoucnosti, patří mezi stabilní perspektivní společnosti.


Energetiku lze zhruba rozdělit: I/ na výrobu a distribuci elektřiny II/ dodávky tepla pro topení

Základní požadavky na dodávky energie:

A/ Bezpečnost

B/ Dostupnost

C/ Udržitelnost

D/ Hospodárnost


A/ Bezpečnost

Současný svět je čím dál tím turbulentnější. Nastupují nová rizika, se kterými jsme v minulosti nemuseli počítat./ Např. sílící mocenské zájmy velkých zemí na úkor malých, snaha globálního kapitálu ovládnout národní trhy, hospodářská nestabilita v mnoha okolních regionech Evropy a i v Evropě samotné, nástup dopadů klimatické změny, rostoucí napětí z probíhající migrační vlny atd./


Bezpečnost dodávek energie tedy nelze brát na lehkou váhu. Z tohoto požadavku vyplývá nutnost:


1/ ČR musí být energeticky soběstačná s mírným přebytkem / s rezervou: do 10% /


2/ Vyrábět co nejvíce energie z dostupných domácích zdrojů nebo zahraničních zdrojů, u nichž je možné počítat s malými riziky / např. dodávky palivových článků do JE , které je možné bez problémů skladovat až 4 roky a jedná se o dodávky v zanedbatelných objemech./ Horší už je situace v dodávkách zemního plynu především pro vytápění. Zatím je na světových trzích zemního plynu dostatek za akceptovatelné ceny. ČR disponuje zásobníky na plyn s kapacitou mnoha měsíců. Nicméně měli bychom počítat, že tato komodita může být díky lokálním konfliktům nedostupná. Pak by velké množství domácností bylo v zimním období ohroženo.


Ještě horší situace je v dodávkách ropy. Zásobníky mohou skladovat zásoby ropy na cca 3 měsíce. Dopravní prostředky se zatím neobejdou bez produktů ropných paliv. Alternativy jsou známé: elektromobilita a využívání vodíkového paliva z elektrolýzy vody. Nasazení těchto alternativ v praxi má velkých skluz a je nereálné, že by dokázaly v dohledné době nahradit ropné produkty. Nicméně: měli bychom o to intenzivně usilovat !!!


3/ Stát si musí ponechat nebo zvyšovat svojí kontrolu v ČEZu , ČEPSu a dalších energetických institucích!!! Nesmí se připustit prodej akcii pod 51 % ani těchto institucí do rukou soukromého nebo globálního kapitálu .

/V energetice nesmíme dopadnout cenově jako v případě vody a vodních infrastruktury, kdy se do rukou nadnárodní firmy Veolie převedla velká část kapacit a byly uzavřeny krajně nevýhodné smlouvy. Výsledkem bylo , že cena vody se / + vodné a stočné/ v některých regionech zvýšila od 100 do 500% oproti roku 1990, aniž by se jakkoliv zlepšila úroveň služeb - spíše naopak/.


B/

Dostupnost energie je dána především sítěmi.


Dostupnost elektrické energie je v ČR zajištěna dostatečně. Nabídka sítí v oblasti zásobování zemním plynem pracuje spíše s vyšší nabídkou a nižší poptávkou a není zásadním problémem. Dálkové zásobování teplem by mělo být ze společenského hlediska prioritou. Mělo by díky masovosti nabízet nejnižší ceny za GJ tepla. Bohužel strategie velkododavatelů tepla v 90 letech 20 století se vydala cestou zneužití monopolu a navyšovala ceny v mnoha regionech nad únosnou míru.


C/

Udržitelnost je dána rozvíjením sítí ve smyslu výstavby tzv. Chytrých sítí. / viz níže/.


ČR by měla být zapojená do mezinárodních energetických systémů, ale vždy by se měla budovat energetiku tak, aby byla schopná zajistit z velké části provoz státu bez vnějších dodávek. Zapojením do mezinárodního systému bez rezerv by mohl být náš stát vystaven nátlaku EU , která by mohla přes energetiku prosazovat paradigmata, která by byla v rozporu se zájmy ČR.


D/

Hospodárnost.


Ekonomická rentabilnost provozu energetických zdrojů a výstavba nových je alfou a omegou současné energetiky a vytváří neřešitelný rébus. Na jedné straně je snaha zavést tržní mechanismy do energetiky a na druhé straně dochází k zavádění a utužování dotačních systémů na obnovitelní zdroje energie – dále OZE / ale dotované jsou skrytě například i tepelné a jaderné elektrárny/ a to dokonce i na ty, které to již nepotřebují. Výsledkem těchto protichůdných systémů je patová situace v energetice z hlediska výstavby nových zdrojů.


Ceny na středoevropské energetické burze v Lipsku jsou dlouhodobě nízké a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mohlo změnit. Provozovatelé zdrojů OZE mohou nabízet díky dotacím nízké ceny elektřiny, proti kterým neobstojí ani velkokapacitní výrobny elektřiny / tepelné a jaderné elektrárny/. Jaderná elektrárna se nedá v současnosti postavit, aniž by někdo / nejspíše stát/ garantoval vysoké výkupní ceny pravděpodobně o několik desítek procent proti cenám na energetické burze. / Např. ve Velké Británii se buduje jaderná elektrárna, které stát garantuje 110 EUR za MWh.


V současnosti se cena na burze 1 MWh pohybuje kolem 30 EUR/ Z ekonomického pohledu se vyplatí stavět pouze dotované obnovitelné zdroje energie / OZE/. Avšak v ČR se dotace na OZE vyplácejí pouze na již postavené zdroje a nové se více méně nebudují. / viz důsledky fotovoltaické aféry – viz níže/. Do této problematiky nezapojujeme tzv. energetické externality, které by tento neutěšený stav ještě více prohloubily a ještě více by nahrály OZE / Poznámka 1 Externality/


Závěr:


V současné energetice je příliš mnoho cenových nejistot, která ještě více komplikují nové výzvy jako je rozvoj technologií OZE, nástup elektromobility, akumulace energie a výstavby tzv. Chytrých sítí. Na tuto situaci je možné reagovat pouze flexibilním přístupem a neustále propracovávat energetické koncepce podle nastávající reality doma a v zahraničí. Je možné, že z hlediska bezpečnosti dodávek bude nutné nejméně do 15 let ignorovat tržní mechanismy a na veřejnoprávním principu začít budovat novou moderní energetickou výrobní kapacitu elektřiny.


II.

Výroba elektřiny v ČR.


K tomu, aby bylo možné vytvořit energetickou koncepci je nutné znát rozumný odhad spotřeby elektrické energie v budoucích desetiletích.


Je důležité vést v patrnosti, že v současnosti vyrábíme elektřiny kolem necelých 60 000 – 80 000 GWh. Z tohoto množství vyrobené elektřiny ČEZ vyváží 15 – 30% do zahraničí. /Např. v roce 2011 bylo vyrobeno 85,9 TWh. Čistý vývoz dosáhl 14,9 TWh, OZE pokryly 6,9- 8 % výroby elektřiny. Zdroj: Energetická revoluce 2012/


Z toho vyplývá, že bychom nemuseli nejméně 20 % energie vůbec vyrábět a nic by se na zajištění potřeb ČR nezměnilo. Nikdo z občanů ani průmyslových provozovatelů by to nepocítil. Jenom by ubylo emisí CO2 a dalších skleníkových plynů a nebezpečných prachových složek / mikročástic/, které se jednoznačně podílejí na zvýšeném výskytu nemocí horních dýchacích cest a rakoviny plic a dalších onemocnění.


Pro náš pohled na tuto problematiku využijeme 4 základních zdrojů. Modelování tří scénářů Wuppertálského institutu, který patří mezi špičková pracoviště v EU a zabývá se energetickými a surovinovými toky v ekonomice. Tyto modely se více méně shodují se závěry Pačesovy komise./ viz Státní energetická koncepce ČR 2014/


Tyto hodnoty jsou průniky mezi modelem Wuppertálského institutu a Pačesovy komise.


1.model


Minimalistický se zaostáváním v energetických technologických inovacích. Nedocházelo by k úsporám energie. Lze předpokládat, že mezi lety 2005 až 2050 by narůstala spotřeba na hodnoty mezi 80 000 až 90 000 GWh. /Pačesova komise prognózuje nárůst spotřeby elektřiny až o 30%/. Tento model je značně pesimistický a vysoce nepravděpodobný. Nárůst spotřeby elektřiny by se očekával po roce 2018. Uvážíme-li , že posledních 10 let spotřeba elektřiny stagnuje, je takový vývoj nepravděpodobný. A to i za předpokladu dramatického vývoje elektromobility. Ta by se však dala vykrýt tím, že by ČEZ své 20% přebytky nevyvážel a nechal je doma pro elektromobily. Je však jasné, že budou růst úspory energii v domácnostech a podle všeho i v průmyslu, kde má ČR velké rezervy.


Pro průmyslové podniky by měly vzniknout nové podpůrné programy, ale i sankce za vysokou spotřebu elektrické energie přesahující o více jak 20% průměr EU.


Zdroj : Publikace Chytré sítě, Energetická revoluce, Státní energetická koncepce 2014, Energetické modely pro ČR Wuppertálského institutu


2. model


Realistický. Podle této koncepce /Wuppertálského institutu/ klesne výroba elektřiny v roce 2050 až o 28 % oproti roku 2005. Současné JE a tepelné elektrárny spalující uhlí budou bez náhrady odstaveny. OZE budou činit až 91 % . Velké prostředky se budou investovat do Chytrých sítí a akumulace energie. Nebudou se stavět náhradní zdroje – plynové elektrárny ani JE apod.


Tento model je také značně nepravděpodobný. Vzhledem k tomu, jak rozvoj OZE stagnuje , je možné počítat maximálně s 2/3 OZE / do roku 2050 /a i to je velmi optimistická předpo-věď/. Pokles spotřeby lze díky úsporám předpokládat z 60 000 GWh na 50 000 GWh , což dělá necelých 20 %.


Závěr:

Je tedy zjevné, že bude nutné zachovat větší energetické zdroje . Buď vybudovat plynové elektrárny nebo vybudovat jednu menší JE vybavenou reaktory 4. generace, nebo prodloužit životnost JETE, což je reálné. V každém případě je nutné výrazně podpořit OZE, budování Chytrých sítí a akumulaci elektrické energie.


3. model


Maximalistický. Podle této koncepce /Wuppertálského institutu/ se výroba elektřiny shoduje s Realistickým modelem. Jenom složení / mix/ výrobních zdrojů se mění. Trvá podíl elektřiny vyrobený v plynových elektrárnách cca 5% , elektřina se dováží asi ze 14 % / projekt FTV elektráren na Sahaře, který by měl Evropě dodávat levnou elektřinu je v současné geopolitické situaci nereálný/

Tento model je pro ČR nevhodný. Je z něho patrný zájem velkých zemí dodávat těm menším energii. Řešení podobné jako v Realistickém modelu


III. Současný energetický mix

Výroba elektřiny:

1/ z uhlí cca 55 -60% 2/ z jaderných zdrojů cca 30%, 3/ z OZE 3- 6%, cca 5-10% VE a MVE ./


Ukazatele zastoupení energetického mixu výroby elektřiny se z různých zdrojů liší, proto vycházím z výše uvedených údajů /


IV. návrh optimálního vývoje energetického mixu

Z výše popsaných modelů je patrné, že není možné zavrhnout alespoň pro nejbližší období / 10-20 let/ žádný energetický zdroj . Můžeme se pouze připravovat na změny a politicky a ekonomicky je připravovat. Energetický mix bude tedy zachován, ale měli bychom měnit parametricky procentuální zastoupení. Změny energetického mixu

a/

Uhelná energetika. Déle budou zachované modernizované zdroje tepelných elektráren s moderními typy spalování. Ty uhelné elektrárny, které nebudou rekonstruované do roku 2025 by se měly odstavovat podle toho, jak bude narůstat podíl OZE s akumulací při využívání Chytrých sítí. V úvahu připadají i jiné zdroje. Např. budování elektrárny na zemní plyn, která by pomáhala řešit špičkový odběr a vyrovnávala výkyvy produkce OZE , pokud nebude dostatek akumulačních kapacit.



b/ Obnovitelné zdroje energie /OZ. Výroba elektřiny z OZE vyvolává neustálé vášně, ačkoliv její podíl na trhu je v této chvíli stále zanedbatelný./ A tím pádem i dopad na koncovou cenu elektřiny/ Ekologické organizace vytvářejí očekávání, že OZE v nejbližší době nahradí uhelné elektrárny a JE. Ačkoliv by to bylo skvělé, je to nereálné!!!


Příčin je celá řada: OZE / s výjimkou biomasy a vodní energie/ jsou k dispozici jenom po určitou dobu / fotovoltaika dodává energii pokud svítí slunce, větrné elektrárny pokud fouká vítr/ .


Nástup OZE ve velkém může nastat , jestliže se vybudují akumulační energetické systémy, které budou ukládat elektřinu z OZE do těchto jednotek v době, kdy o ní nebude zájem. Současně se musí vytvořit velké přebytky OZE, aby i s akumulací pokrývaly potřeby společnosti. /V Německu dnes má OZE zastoupení cca 30% , ale jsou dny , kdy je celá energetika zásobená z OZE. Naopak byly dny, kdy nefoukal vítr a většina větrných elektráren v Severním moři stála. Německo pak ve velkém elektřinu nakupovalo/.


To u nás nepřipadá v úvahu. Příčina je v mocenských zájmech velkých energetických koncernů / Myšlení manažerů/ a psychologických blocích veřejnosti, které byly nenápadně implementovány vlivovými agenturami. Velký podíl na odporu veřejnosti proti OZE měla a má fotovoltaická aféra z roku 2010 , kterou zapříčinili především politici vládnoucích stran. Viníky jsou však všichni parlamentní politici napříč politickým spektrem./Poznámka 2. Fotovoltaická aféra/


b1

Fotovoltaické elektrárny. Základem fotovoltaické energetiky jsou fotovoltaické články na bázi křemíkových polovodičů. Dopadne-li na tento článek sluneční záření, uvolní se elektrony a v článku začne proudit elektrický proud.


Množství slunečního záření dopadající na naší planetu během jednoho dne by stačilo zásobit celé lidstvo několik roků, pokud bychom tuto energii dokázali zachytit a využít. Fotovoltaická energie má více méně nekonečné možnosti a neoddiskutovatelnou budoucnost.

Základní nevýhodou je, že je k dispozici v největším množství v poledne v létě, kdy je jí nejméně zapotřebí. V noci je pochopitelně nedostupná. To však mohou vyřešit tvz. Chytré sítě a vhodné akumulační systémy, které budou tyto energetické přebytky skladovat.


Fotovoltaické články mají relativně malou účinnost, ale dnes technika pokročila do té míry, že se vyplatí instalovat velké plochy těchto článku a vyrábět z nich elektřinu. Vývoj fotovoltaiky se však v ČR prakticky zastavil a již několik let stagnuje. Příčinou této stagnace je situace, kdy dobře míněná snaha podpořit rozvoj fotovoltaiky se díky zneužití a neschopnosti českých parlamentních politiků přeměnila / v roce 2009 – 2010/ ve fotovoltaický tunel, kdy malá skupinka „solárních baronů“ vydělala nespravedlivě na úkor veřejnosti obrovské částky.


/Poznámka 2 Fotovoltaická aféra/

Řešení a zastavení pokračování tohoto tunelu vedlo k tomu, že vznikla neadekvátní opatření, která prakticky znemožnila rozvoj všech druhů OZE. Veřejnost byla touto situaci pochopitelně pobouřena a logicky se obrátila proti OZE a stalo, že s „vaničkou bylo vylito i dítě.“


Dnes je v ČR instalován výkon FTW necelé 2000 MW, ale tento boom skončil v roce 2010. Jistě je správné, že se nadále nestaví a nepočítá s fotovoltaikými elektrárnami na zemědělské půdě. Existují však jiné plochy, kde by naopak pokračování fotovoltaické energetiky bylo žádoucí. Nadějí na rozvoj této oblasti je vládní program na rozvoj malé fotovoltaiky. Jsou a budou podporované FTV panely s výkonem do 10 kW, které budou umístěné na rodinných domcích. Nedořešené je, jestli tito výrobci budou prodávat elektřinu do sítě nebo ji vyrábět pouze sami pro sebe. Ať už to dopadne jakkoliv, je to správná cesta. Měl by se však podpořit i rozvoj velké fotovoltaiky, která by byla stavěna na střechách průmyslových objektů, na plochách nevyužitých bromfieldů, na stěnách a střechách velkých obytných domů, kolem dálnic a železnic apod. Pochopitelně výkupní dotované ceny by musely respektovat reálné náklady a měly by se každý rok revidovat tak jako je tomu např. v Německu.


b2/

Větrné elektrárny . Stejně jako sluneční energie i „větrné palivo“ je k dispozici zdarma. Nevýhodou je, že nelze zaručit stálý nebo pravidelný elektrický výkon, protože je závislý na větrnosti lokality. Dnešní meterologické předpovědi počasí jsou však na takové úrovni, že energetici by měli mít s dostatečným předstihem jasnou předpověď elektrické kapacity, které budou mít během 24 hodin k dispozici z větru a podle toho se mohou zařídit.


Zatím je na našem území instalován výkon větrných elektráren pouze 283 MW, což 0,7 % výroby elektřiny. Příčin tohoto neradostného stavu je několik:


1/ Tradičně a dlouhodobě je podceňován potenciál využitelnosti větru pro výrobu elektřiny na našem území.


Výzkumný ústav fyziky atmosféry vypočítal realizovatelný větrný potenciál na 5800 MW využitelný do roku 2050.


2/ Při výstavbě prvních větrných elektráren se na dodávkách podílely české firmy, které podcenily náročnost větrné strojařiny. Výsledkem byla vysoká poruchovost větrných elektráren, které většinu času stály a nevyráběly elektřinu. Tyto stroje byly typické také vysokou hlučnosti a mnohde rušily TV signál.


3/ Veřejnost přijala za své některé neověřené mýty. /Např.: vrtule zabíjejí ptáky, narušují potenci mužů žijících v okolí větrných elektráren, produkují nesnesitelných hluk , složka infrazvuku se podílí na únavě organismus apod./


4/ Nejzásadnější, avšak věrohodnou připomínkou je fakt, že větrné elektrárny mění krajinný ráz. Záleží na typu estetického vnímání, jestli se dominantní větrná elektrárna v krajině stává ošklivou nebo ozdobou a pozoruhodnou turistickou dominantou. Je zajímavé, že ohyzdnější vedení vysokého napětí necháváme všichni bez povšimnutí.


Přesto je holým faktem, že většina občanů obcí , v jejíž blízkosti má být postavena větrná elektrárna nebo větrný park, zaujme odmítavé stanovisko. Tento problém by se měl vyřešit tím, že staviteli větrných elektráren se stanou obecní družstva složená z občanů žijících v dotčené lokalitě, kteří pak budou z výroby profitovat . V Německu v rámci projektu Energiewende /Poznámka 3 Energiewende/ se tento princip osvědčil. V Německu větrné elektrárny vlastní ze 40 % občané a energetická družstva těchto občan, 11% mají zemědělci, 2% regionální energetické podniky. Zbytek jsou komerční projekty.


Tato cesta by se měla prosadit i v ČR . Stát by to měl maximálně podporovat.


Větrná energetika je ze všech OZE nejlevnější .Výkupní ceny se pohybují mezi 2 – 2,50 Kč/kWh. Jsou tedy prakticky v cenovém pásmu, které se v krátké době obejde bez dotací. Jenom se musí dát prostor, aby se mohl tento segment OZE rozvíjet. Rozvoj větrné energetiky také naráží na nechuť ČEPSu připojovat větrné elektrárny do sítě a pomáhat s budováním přípojek.


/Zdroj: Výzkumný ústav Fyziky a atmosféry a Komora obnovitelných zdrojů/


b3/

MVE

Malé vodní elektrárny.


V minulosti bylo na našich řekách a říčkách instalováno 15 000 vodních mlýnů, hamrů nebo jiných zařízení využívajících energii vody. Za 1. republiky u nás bylo v provozu 12 000 malých vodních elektráren. Dodnes jich ale v provozu zůstalo pouhých 1400. Ty vyrábějí asi 3% české spotřeby elektřiny. Potenciál vodní energetiky je ale výrazně větší. Navíc rekonstrukcí zastaralých MVE a dodáním moderních účinnějších turbín bychom mohly o několik procent zvýšit podíl vodní energetiky. Základním problémem je nadále přetrvávající nechuť „síťařů“ připojovat tyto menší zdroje. Život stavitelů a provozovatelů MVE komplikují úředníci povodí, kteří si vymýšlejí nové předpisy a poplatky, které pak činí výstavbu malých zdrojů nerentabilní nebo nemožnou. Je nutné provést revizi zákonů a předpisů a buď zadat povodím, aby se staly provozovateli nových vodních zdrojů nebo vytvořily lepší podmínky pro aktivní jedince a obecní energetická družstva.


Netradiční vodní energetika: V ČR jsou vybudované tisíce kilometrů vodních potrubí přepravujících pitnou vodu do průmyslových objektů i do obytných domů. Voda je v drtivé většině vyčerpána do nějakého vyššího vodojemů, odkud je samospádem distribuována do místa odběru. Aby nebyla tlakem zničena potrubí jsou na mnoha místech retardéry, které zpomalují rychlost vody. V těchto místech by mohly být vybudované mikroturbíny, které by vyráběla el. proud.


Na moha místech mají stoky odpadních vod docela slušný sklon a daly by se zde umístit například Bankiho turbíny, které by vyráběly elektřinu atd.


Vzhledem k dopadům klimatické změny na systém hospodaření s vodou, bude nutné budovat nejrůznější jímky a bazény. Ze střech domů bude odváděná dešťová voda do těchto systému. Zde by měly být rovněž umístěny mikroturbíny atd.


Technici jistě znají nebo objeví další místa a finty, kde by se dal využívat potenciál vody.


Bylo by ideální zvýšit do roku 2050 vodní energetiku tak , aby dosahovala 5-6% z celkové spotřeby.


Přečerpávací elektrárny


Velmi cenné jsou přečerpávací elektrárny , které pomáhají stabilizovat energetickou soustavu. Využívají elektřinu především v nočních hodinách, kdy o ní není zájem a v denních špičkách vyrábí tolik potřebnou elektřinu.


Mezi přečerpávací elektrárny patří například Dlouhé stráně, Dalešice , Štěchovice apod. Přestože se neustále tvrdí, že další přečerpávací elektrárny není možné budovat, měli bychom zadat studii, která by tato tvrzení prozkoumala. Je docela možné, že bychom nalezli další možnosti. Např. využívání opuštěných dolů pro přečerpávání vody apod.


b4/

Biomasa


Biomasa je nejperspektivnější a dobře využitelný OZE. Jedná se o velmi širokou kategorii. Její zásadní výhodnou je možnost přeměny na elektrickou energii v okamžiku, kdy to potřebujeme. Využívání biomasy je tedy stejně dobře řiditelné jako např. spalování uhlí nebo plynu.


Biomasa /tedy nejrůznější organické látky/ se přeměňuje na energii především spalováním. Bilance CO2 ale zůstává neutrální, protože se vždy vrátí do těla rostliny. CO2 je tedy skryto v uzavřeném, koloběhu. Vedle spalování může být přeměněna biomasa různými typy kvašných a vyhnívacích procesů na bioplyn nebo jiné látky. Jedná se tedy o využití zbytkových částí plodin / sláma, seno nebo dřevěná štěpka/.


Nejperspektivnější a nejdůležitější je využívání organických odpadů / kejda, lidské fekálie, odpady z potravinářských provozů, jídelen, restaurací, kafilérek/.

Jiným typem zeleného odpadu jsou zbytky ze zahradní činnosti / posekaná tráva, rostlinné odřezky apod./

Z celkového množství 30,5 milionů tun odpadů, připadá na komunální odpad hmota 5,2 milionů tun. Z toho je více jak 35 % organická hmota , což je cca 2 miliony tun organického odpadu. Veškerý tento odpad je využitelný v bioplynových stanicích, kde rozkladem vznikne bioplyn. Ten se pak podle potřeby spaluje v kogeneračních jednotkách, kdy se vyrábí elektrický proud a teplo. Tento odpadový potenciál by vydal energii přibližně jedné elektrárny Temelín. / Poznámka 4 Energeticky soběstačná obec Kněžice/ Základní brzdou je malá separace organického odpadu na komunální úrovni. To se však velmi rychle napravuje. Zásadnější je problém sítí, kdy energetici odmítají připojit projekty na využití odpadní biomasy se zdůvodněním, že by síť v místě nebyla schopná tyto energetické toky převést. Do budoucna nesmí tento argument zaznít. A pokud ano, musí energetici sdělit, dokdy pro tyto zdroje vytvoří podmínky pro připojení. Konkrétní zákon by jim měl přikázat, jaká nejdelší lhůta je možná. Po jejím skončení by byl provozovatel sítí v místě nepřipojení pokutován. Na tomto důvodu jsme ztratili stovky a možná tisíce MW elektrické energie.


Dotace na energii z biomasy se pohybují 3- 4 Kč/kWh a stále se snižují.

Během několika let by se měla jejich cena přiblížit cenám z JE a uhelných elektráren. Přestože z lesní těžby bychom většinu větví měli nechávat v lese. Díky nárůstu dřevní hmoty je možné ročně využít 11 milionů m3 této přírodní suroviny.


Z toho všeho je patrné, že potenciál biomasy a především odpadní biomasy je stále z velké části nevyužitý. Stát by měl urychleně vytvořit zákony a předpisy, které podpoří využívání biomasy pro energetické účely

Zdroj: Informace Biom, Publikace Chytrá energie


b5/

Akumulace energie.


Využívání OZE ve velkém začne mít reálný smysl v okamžiku, kdy se naučíme tuto energii skladovat a distribuovat v rámci vybudovaných Chytrých sítí.


Zatím jsou jako akumulační systémy využívány vodní přečerpávací stanice např. Dlouhé Stráně v Jeseníkách nebo Dalešice na Třebíčsku nebo Štěchovice atd. Všechny tyto vodní zdroje využívají přebytečnou energii Jaderných elektráren, které v noci nemohou udat svojí produkci , ale je nutné udržet stabilní výkon. Přebytková energie přečerpává vodu do vyšších poloh. Odtud se potom v případě potřeby a energetických špiček spouští na turbíny v nižších polohách a vyrábí se špičková energie.


Přestože tyto systémy nemají ideální účinnost, jejich potřebnost je zřejmá. Na ekonomiku se v tomto případě nehledí.


Stejně tak bychom měli pohlížet na akumulační systémy pro OZE.


Možné cesty :

1/ Jednou z cest, je ukládání této energie do bateriových systémů. Dnes už se vyrábí bateriové jednotky, které mají megawattové kapacity. Rozvoj tohoto sektoru je v posledních měsících rychlý a dramatický.

2/ Rovněž je možné pracovat se segmentem vodíkového hospodářství. Provede se elektrolýza vody a vodík se uloží do zásobníků. V případě potřeby se vodík buď spaluje v kogenerační jednotce nebo v palivovém článku a vzniká elektřina a teplo.


3/ Na podobném principu je postavena výroba syntetického metanu. Elektrolýzou vody se získává vodík, který se pak nechá za přítomnosti katalyzátorů slučovat s CO2 / což by mohlo do budoucna napomáhat snižovat produkci skleníkových plynů/. Syntetický metan je chemicky podobný zemnímu plynu. Ten umíme dobře skladovat i s ním zacházet. V případě potřeby je spálen v kogenerační jednotce a je vyrobena elektřina a teplo.


4/ Jiný systém pracuje na principu stlačeného vzduchu.

Faktem je, že v Německu se v rámci koncepce propracovává vodíkové hospodářství a budují se první akumulační jednotky na bázi výroby syntetického metanu.


c/

Jaderná energetika


Jaderná energetika jistě patří mezi stabilní páteřní zdroje energie v ČR. Dvě jaderné elektrárny JE Dukovany a JE Temelín vyrábějí přibližně 33 % z naší celkové spotřeby elektrické energie. Přestože by problém naší energetiky vyřešila výstavba nové JE s výkonem 1000 MW, není to tak jednoduché. Výstavba JE je velmi drahá a náklady nakonec vždy vyjdou nejméně o polovičku vyšší, než se předpokládá. Z tohoto hlediska při dnešních cenách energie je neekonomické stavět novou jadernou elektrárnu.

Nabízí se ovšem možnost , že by stát garantoval vysokou výkupní cenu, aby se vrátili investované náklady. / Například Britové garantují 110 EUR/MWh na dobu 35 let pro svou nově budovanou atomovou elektrárnu./ Na energetické burze v Lipsku se však 1 MWh nyní prodává přibližně za 30 EUR.


Ještě větší problém je skutečnost, že provozování jaderné elektrárny s sebou vždy nese určitá rizika. Havárie v Černobylu a Fukušimě ukazují, že mohou nastat problémy, které nelze předjímat.


Z hlediska předběžné opatrnosti by bylo vhodné pokud možno jadernou energetiku nevyužívat.

Naše energetická situace nás ale nutí dál provozovat naše jaderné elektrárny a prodlužovat jejich životnost. Pokud vyčkáme cca 10 - 20 let, vyjasní se problematika konstrukce reaktorů 4. generace, které se nyní vyvíjejí. Ty budou mít vyšší bezpečnost, ale hlavně mohou řešit další problémy. Budou umět ke svém provozu používat již vyhořelé jaderné palivo stávajících jaderných elektráren, které by se muselo jenom mírně upravit. Vedle dodávky energie by některé reaktory 4. generace mohly ozařovat vyhořelé palivo a radioaktivní materiály a tím snižovat jejich celkovou radioaktivitu / a snižovat poločasy rozpadu jiných složek/. Tím by se snížil objem radioaktivních látek, pro které by se musela budovat úložiště. Jiný typ reaktorů by mohl vyrábět termickou elektrolýzou vodík a vytvářet předpoklady pro nástup vodíkového hospodářství. / viz výše/


d/ Plynová energetika.


Výstavba plynových elektráren je přijatelná, ale v celkovém mixu by neměla přesáhnout 10 – 20 %. Kapacita cca 500 MW by se jistě hodila a pomohla by stabilizovat přechodové fáze na OZE energetiku.


e/ Energetické externality

Bohužel výroba energie z různých zdrojů s sebou přináší pro společnost záporné a výjimečně kladné společenské externality. Jejich ekonomické vyjádření je vždy velmi složité. Jak hodnotit cenu lidského zdraví, jak vyjádřit zvýšenou nemocnost obyvatel , snížené výnosy zemědělských plodin , dopady klimatické změny na dostupnost vody v krajině, ale především zhoršený zdravotní stav lesních ekosystémů a jiné dopady, které jsou rozprostřené a na první pohled neviditelné ?


Studie ECOFYSu pro Evropskou unii dokládá, že nejvyšší ekonomické ztráty/ záporné externality/ vznikají při spalování uhlí a ropy. Nejnižší jsou u větrné energie. Mezinárodní měnový fond mezi externality řadí i různé subvence nebo ceny nižší než tržní. Z tohoto hlediska bychom měli co nejrychleji omezovat uhelnou energetiku a nahrazovat jí jinými zdroji. Externality pro spalování uhlí v oblasti lidského zdraví a klimatické změny vycházejí na 56 miliard / jedná se o výsek externalit spojených s těžbou a spalováním uhlí/. V ČR je navíc další společenský náklad, rozkradené rekultivační fondy související s těžbou hnědého uhlí na Mostecku. Rekultivace tedy nyní platí znovu stát, tedy my občané. Tyto náklady nejsou zanesené v ceně uhlí. Privatizace povrchových dolů, ceny uhlí a uplatňované zdanění neodpovídá realitě.

Nejmenší externality mají větrné a vodní elektrárny, následuje využívání biomasa. Hůře jsou na tom JE, protože jejich provoz s sebou nese rizika , které plně padá na vrub celé společnosti. Riziko JE nepojistitelné.


Při rozhodování o energetickém mixu budoucnosti bychom měli pro ČR přesně vydefinovat energetické externality a vzít je v potaz při rozhodování.


f/ Úspory energie


Úspory energie jsou důležité a je to správná cesta, ale nevyrobí nám ani watt energie. Úspory jenom snižují spotřebu elektrické energie a tím nás přibližují k většímu využívání OZE .


Náš průmysl stále na jednotku HDP spotřebovává více elektřiny, než srovnatelné výroby od nás na západ. Pačesová komise definovala, že mezi roky 2005 – 2050 může náš průmysl ušetřit až 31 % elektrické energie. Stát by měl snahy průmyslu o snižování spotřeby elektřiny odměňovat např. daňovými úlevami a naopak tam kde by dlouhodobě docházelo k plýtvání, tam by měly nastoupit finanční sankce, např. zvýšení ceny elektřiny.


Na svícení se v ČR spotřebuje 4% elektřiny. Byly vyvinuty úsporné žárovky , které místo desítek wattů / 150,100, 75, 60/ spotřebují jen několik wattů. To je báječné, ale jejich zavádění do praxe probíhá velmi pomalu. Problémem je, že každá z těchto žárovek na trhu je příliš drahá, takže v době levné elektřiny se nevyplatí. Je tedy nutné vyvinout tlak na výrobce úsporných žárovek tlak, aby snižovaly ceny.


Domácí spotřebiče, ledničky, chladničky, el. vařiče, bojlery, televizory, myčky a pračky, stejně jako klimatizační jednotky apod. procházejí každý rok konstrukčními změnami, které šetří čím dál tím více energie. To je také důvod, proč by měla výroba elektřiny směrem k budoucnosti klesat .

Úspory spotřeby umožní také chytré sítě, kdy bude možné některé domácí elektrospotřebiče v době energetických špiček krátkodobě dálkově vypínat a tím se ušetří energie, aniž by byl narušen komfort domácností.


g/

Elektromobilita .

Současná doprava používá jako hlavní palivo ropné produkty. Česká republika ročně nakupuje ropu za / zjistit číslo ?/, což je částka úctyhodná. Kdybychom veškerá vozidla poháněly elektřinou, tak bychom jako společnost měli k dispozici ohromnou sumu, kterou bychom mohli využít např. na vyplácení nepodmíněné mzdy všem občanům našeho státu.


V posledních několika letech nastupuje razantně vývoj nových bateriových systémů, které zvyšují jejich úložnou kapacitu. Zdá se, že díky velmi krátké době budou moci osobní a nízkotonážní vozidla být poháněna elektromotory čerpající energii z baterií. Dnes není problém dojezdová vzdálenost cca 300 km, dražší bateriové systémy zvládají 500 km. Až se podaří vytvořit takové baterie, které umožní dojezd 700 až 1000 Km, bude nástup elektromobilů nezastavitelný.


Nákladní a autobusová doprava by mohla v dálniční síti využívat v pravém pruhu trolejová vedení. Jednalo by se o typické hybridy. Když by to bylo možné, jezdila by tato vozidla na elektřinu. Při přejezdech v nezasíťovaných oblastech nebo při předjíždění na dálnici by využívaly normální naftový motor. Tyto systémy jsou nyní ve zkušebním provozu v Německu a Velké Británii. V úvahu také přichází získávání elektřiny z dálnic pomocí indukce. Další možností je zavést tzv. vodíkové hospodářství. Vozidla by tankovala vodík, který by se využíval v palivových článcích, které by produkovaly elektrický proud.


/Poznámka 4 Elektromobilita a ČR průmysl/


V. Rozvodné sítě.

Klíčem k moderní energetice jsou nově koncipované přenosové soustavy. Stávající sítě byly budované pro jednosměrný přenos elektřiny od velkokapacitních zdrojů tepelných a jadernách elektráren ke spotřebiteli. To se však musí do budoucna změnit. Je nutné začít počítat s tím, že v jakémkoliv místě sítě budou působit malí dodavatelé elektřiny. Sítě musí proto připojovat i mikrozdroje.


Rozvoj OZE je jednoznačně a zásadně brzděn argumentací ČEPSu a dalších správců sítí, že není možné novou kapacitu elektřiny připojit. Díky tomuto rozhodnutí a neochotě tuto situaci řešit, naše společnost přišla a přichází o stovky tisíc MW, které by mohly být vyrobené pomocí zdrojů OZE nebo jiných malých zdrojů energie. Tento typ argumentace musí být zastaven a správce sítě bude mít povinnost určenou státem nové zdroje v určitém termínu připojit. A to i za cenu posílení nebo vybudováním nové sítě.


Jednosměrné zásobovací energetické paradigma rozvodných sítí musí být nahrazeno filosofií tzv. Chytrých sítí .


Tyto sítě musí mít více regulačních a řídících prvků. Musí mít do budoucna možnost přivádět různými cestami elektrické energetické toky k akumulačním jednotkám / viz výše/. Chytré sítě musí umožnit připojit jakýkoliv zdroje OZE. Musí tedy dojít k decentralizaci, která napomůže k rozvoji mnoha regionů.

Současně budou mít Chytré sítě možnost ovlivňovat i stranu spotřeby. Podle potřeby bude možné na základě sjednaných tarifů odpojovat některé elektrospotřebiče v domácnostech / el. bojlery, pračky, myčky , chladničky, akumulační topení apod./ a v průmyslových podnicích řídit výrobu podle možností dodávek elektřiny. Bude nutné vytvořit nové energetické cesty. Může nás těšit, že ČEZ buduje první pilotní Chytrou síť ve Vrchlabí a okolí. Je zřejmé, že tyto Chytré sítě a akumulační jednotky musí podporovat stát a i za cenu „neziskovosti “ energetiky v horizontu několika let. Jelikož stát je vlastníkem sítí je tato cesta možná a žádoucí.


/Německá cesta : města a regiony vykupují sítě, aby mohly připojovat nové zdroje OZE. I česká města a kraje by se měly pokusit odkoupit nebo získat do vlastnictví sítě ve svém okolí a preferovat veřejnoprávní zájmy svého regionu.

Tarify

Je nutné nastavit spotřebitelské tarify tak, aby vedly k úsporám. Bohužel Energetický regulační úřad /ERÚ/ pod vedením Aleny Vitáskové se v roce 2016 pokusil o energetickou „kontrarevoluci“. Místo platby za spotřebovanou elektřinu se pokusila prosadit systém , který vycházel „z kapacity“ jističe. Odběratel tedy měl platit převážně podle toho, jaké množství by mohl odebrat a nikoliv podle toho, kolik elektřiny skutečně odebral. Tento tarifní systém je pochopitelně výhodný pro výrobce a umožňuje jim vyrábět co největší objemy elektřiny. Vedl by však k tomu, že by nikdo neměla zájem šetřit, protože by ho to vyšlo na stejné peníze. Navíc tento systém by nejvíce postihl malé odběratele / důchodce a jednočlenné rodiny apod./


Kapacita jističe by měla být v tarifech zohledněna, ale nesmí být převažujícím kritériem. Vývoj těchto extrémních tarifů probíhal v tichosti na půdě ERÚ a připravovali ho zástupci velkých energetiků bez přítomnosti zástupců odběratelů a veřejnosti. Naštěstí odborníci nevládní organizace DUHA odhalili negativní dopady nových tarifů na úspory a všechny okolnosti zveřejnili.


Po tomto odhalení provedla šéfka úřadu Alena Vitásková salto mortale. Prohlásila, že ona nedovolí, aby se tyto tarify prosadily, protože by poškodily zájmy veřejnosti. / Jak jasnozřivé prozření po roce a půl , kdy se na tarifech pod dohledem ERÚ pracovalo/ Uvážíme-li, že Vitásková je rovněž „autorkou notifikačních problémů“ komplikující existenci OZE, je jasné, že jí můžeme prohlásit za princeznu fosilní energetiky. V energetice tedy musíme dbát na to, aby vždy směřovala k co největším úsporám a nevytvářela pro určité skupiny obyvatelstva nedostupnou komoditu. Zavedením „nových“ tarifů ERÚ by nastala pro některé skupiny obyvatel tzv. energetická chudoba.




VI.Teplárenství


Asi 28 % poptávky po energiích připadá na vytápění budov / chlazení zatím patří mezi zanedbatelné položky, ale jeho podíl na energetických vstupech bude sílit/. A zde jsou velké možnosti na snižování této spotřeby. Naše teplárenství je založené především na spalování uhlí. Na druhém místě je využíván zemní plyn.


Dálkové zásobování teplem by mělo být ze společenského hlediska prioritou. Mělo by díky masovosti nabízet nejnižší ceny za GJ tepla. Bohužel strategie velkododavatelů tepla v 90 letech 20 století se vydala cestou zneužití monopolu a navyšovala ceny v mnoha regionech nad únosnou míru. Úprk odběratelů od těchto systémů se do těchto chvil nezastavil, jenom má menší dynamiku a ještě více příčin. Ročně se odpojuje od centrálních teplovodů 1-2% odběratelů. Hlavním důvodem je zateplování budov a získávání tepla levněji spalováním zemního plynu.


Pro uhelné teplárenství by mělo být i nadále závazné, že produkce tepla musí zároveň probíhat s výrobou elektřiny pomocí kogeneračních jednotek


Zateplení a rekuperace


Výrazné úspory tepla nabízejí vhodné zateplovací technologie. Nejlepší projekty dokáží ušetřit až 60 % tepla. Měli bychom rovněž začít zavádět i ve velkých obytných domech a veřejných budovách rekuperaci tepla jednak při výměně vzduchu v bytech, ale především při užívání teple užitkové vody.


Tepelná čerpadla


Velké možnosti pro vytápění dávají tepelná čerpadla. Jejich využití však připadá v úvahu v zateplených budovách. Tepelné čerpadlo využívá nízkotepelnou energii např. vzduchu / i při teplotách pod nulou/ nebo zeminy nebo zvodnělé vrstvy, kterou zkoncentruje na energii o teplotách odpovídajících potřebám lidského těla od 18 do 22 C. Samozřejmě čím větší teplotu má zdroj energie, tím je to lepší a tepelné čerpadlo pracuje efektivněji.


Tepelná čerpadla jsou jednoznačnou nadějí pro budoucnost vytápění našich příbytků. Jejich nevýhodou v současnosti je jejich dlouhodobě přetrvávající vysoká cena.


Dramatické úspory ve vytápění budov nabízejí nízkoenergetické, pasivní a nulové domy. Všechny tyto domy pracují s výraznou izolační vrstvou stěn a střech a dobře izolovaných oken a dveří. Součástí systému těchto domů je rekuperace tepla. Od roku 2020 by všechny budovy stavěné v ČR měly být alespoň nízkoenergetické. Architekti, ale především stavební firmy nejsou na tuto situaci připraveni.


Závěr: Energetika se bude muset z důvodu bezpečnosti a dostupnosti / a dalších důvodů/ v některých případech vymanit z tržních vztahů a jednat podle jiných zásad. Konec konců dotační politika pro některé zdroje to jednoznačně ukazuje a umožňuje. Takové veřejnoprávní systémy, které nemusí za každou cenu hledět na ziskovost a které by stačilo provozovat zdroje nebo systémy mírně ztrátové nebo s vyrovnaným rozpočtem, může budovat pouze státní energetika nebo krajské či městské orgány. V takovém veřejnoprávním režimu by se měly budovat tzv. Chytré sítě a systémy akumulace energie z OZE. Každé procento energie získané z těchto systémů, bude vítané. Čím dříve a čím rychleji tyto systémy vybudujeme, tím bude naše společnost stabilnější a bohatší.


Málokdo si uvědomuje, že odbouráním například velkých dodávek ropy pro dopravu / a přechod na pohon vozidel elektřinou/ a snížením využívání zemního plynu /pro vytápění/ naše společnost ročně ušetří stovky miliard korun. Tyto peníze pak budou k dispozici pro jiné účely. To by z naší společnosti udělalo společnost bohatou a vysoce perspektivní. Tato nová energetika postavená na moderních paradigmatech by nám umožnila vymknout se ze statutu druhořadé společnosti /montovny s nízkými mzdami/, ze statutu průmyslové kolonie, do které jsme byli zatlačeni. Mohli bychom se opět stát plnohodnotnou společností moderního světa. A to znamená především hájit svoje vlastní zájmy - české zájmy.


Poznámka 1

Externality

Při každé lidské činnosti vznikají nejrůznější dopady na okolí a živé systémy. Externality proto vznikají i při výrobě energie. Jedná se například o dodatečné náklady spojené s rekultivací krajiny po těžbě uhlí v povrchových dolech, jedná se o dopady na lidské zdraví a klima. Tyto dopady nejsou na první pohled zřejmé a jsou rozprostřené. Nedostávají se tedy do ceny výrobků, ale jejich negativní dopady financuje celá společnost. Je tedy v našem zájmu, abychom je znali a i tyto náklady převedli na ty, kteří je způsobili.


Poznámka 2

Fotovoltaická aféra.

Na začátku byl dobrý úmysl: podpořit rozvoj fotovoltaické energetiky. Vypracovala se koncepce, která dávala záruku investorům fotovoltaiky, že za 20 let se jim vložené náklady vrátí. A to v té době znamenalo, aby 20 let po výstavbě byla výkupní cena elektřiny přes 12 Kč/kWh. Výstavba fotovolatických elektráren velmi pomalu stoupala. Teprve v roce 2009 nabrala na síle. A ve stejné době klesla cena fotovoltaických článků přibližně na polovinu. Správná výkupní cena za kWh by tedy již v roce 2009 měla být někde mezi 5-6 Kč/kWh. Jak to ale u nás bývá, nově připojované elektrárny s již levnějšími panely měly podmínky 2x lepší, než by odpovídalo reálným nákladům. A to je byznys, jak se patří. Nastává solární Klondike. Nastupují „solární baroni.“ Do tohoto byznysu se zapojuje velké množství parlamentních politiků a snaží se na tomto poli vyždímat stát /polostátní energetiku ČEZu a ČEPSu/, jak to jen jde. Přestože se ozývaly hlasy varující před nesmyslným nárůstem fotovoltaických elektráren , které získávaly nesmyslně vysoké dotace, nic se nedělo. Politici si z pochopitelných důvodů těchto hlasů nevšímali. Zároveň padla vláda a náhradní Fischerova úřednická vláda podle všeho úmyslně nekonala. Parlamentní poslanci napříč politickým spektrem se rvali o svá koryta a zájem státu a jejich občanů je nezajímal. Teprve v roce 2010 byla situace už tak neúnosná, že k 31.12. 2010 byl vyhlášen stopstav připojování. Důvodem však nebyly otázky finanční, ale křik správců distribučních sítí, že při tomto tempu připojování nových fotovoltaických elektráren nemohou zaručit stabilitu sítí. A tak ten , kdo nedostavěl FTV do 31.12. 2010 přišel o polovičku dotací / dál už byly zavedené reálné výkupní ceny cca 5Kč/KWh /. V mnoha případech se jednalo o „ztráty“ pro investory v řádu stovek milionů Kč. A tak kvetly podvody a úplatkové aféry, z nichž většina do dnešních dnů nebyla vyšetřena ani potrestána. Když se veřejnost dověděla, že na tyto fotovoltaické hrátky bude doplácet ročně až 40 miliard korun po dobu 20 let, zanevřela na fotovoltaiku. Ten, kdo chtěl postavit FTV elektrárnu po roce 2011 mohl počítat s dotací na výkup elektřiny cca 6,9 Kč až 7,5 Kč/kWh, což byla částka přiměřená. Velcí energetičtí hráči této situace využili a zaútočili proti všem OZE / vítr, biomasa/, kteří ovšem na dotacích získávali mezi 2-4 Kč/kWh. Regulační energetický úřad pod vedením Aleny Vitáskové začal vymýšlet retrospektivní tresty pro „fotovoltaické barony“ a zavedl „sluneční daň“ ve výši 26% . A tím se prakticky zastavil rozvoj OZE u nás. S obrovskou rychlostí se měnily podmínky a nic nebylo jisté. Neustále se měnila pravidla, předpisy i zákony. Je proto pochopitelné, že každý rozumný investor vzal nohy na ramena a z této branže uprchnul. Ale ti, kteří měli vyděláno / „připojili se včas“/ , leží na zlatých krovkách a smějí se nám občanům do obličeje. Aby to nebylo tak křiklavé, tak začal ČEZ skupovat velké FTV elektrárny, což je dobrá zpráva. Dnes je vlastníkem většiny FTV kapacit. Podle všeho tedy čerpá i dotace na ně určené.

Výsledkem fotovoltaické aféry je pochopitelná averze občanů k obnovitelným zdrojům energie a nedůvěra ke všem rozhodujícím lidem, kteří se v této oblasti pohybovali a pohybují.


Poznámka 3:

Energiewende

Energiewende je německá energetická koncepce. Ta si na základě dlouhodobé společenské diskuze stanovila prioritně vyrábět energii z OZE a odstavit uhelnou a jadernou energetiku. Do konce roku 2022 mají být odstavené všechny JE. Do roku 2050 mají elektřinu z 80% vyrábět OZE. To je možné za cenu výstavby velkých větrných parků v Severním moři a výstavbou velkých fotovolatických komplexů a dalším využíváním jiných OZE. Německo potřebuje rychle vytvářet nové páteřní energetické sítě, budovat Chytré sítě a akumulační systémy. Jedním z problémů je, že u nich narostly výrobní kapacity OZE rychleji než sítě a akumulační systémy energie. Vše neprobíhá hladce, takže v některých momentech nabíhá větší využívání uhelné a plynové energetiky.


S nástupem německých OZE vznikly problémy, které se dotkly i naší republiky. Když v Severním moři fouká vítr, vznikají energetické přebytky , které se dostávali do naší energetické soustavy a tekli od nás do Rakouska, což pro nás bylo nevýhodné, protože za tranzit se neplatí, ale pro nás to vytvářelo náklady na stabilizaci sítě. Aby k tomu masově nedocházelo, jsou už na našich hranicích postavené „regulační transformátory“.


Poznámka 4

Energeticky soběstačná obec Kněžice Nevelká vesnice Kněžice ležící pár kilometrů od Jičína mezi Nymburkem a Novým Bydžovem se může chlubit tím, že je stoprocentně energeticky soběstačná ze zdrojů OZE.


Za peníze z fondů EU zde byla postavena v roce 2007 kogenerační jednotka s elektrickým výkonem 330 kW a s tepelným výkonem 400 kW , která spaluje bioplyn vznikající z rozkladu odpadní organické hmoty jako jsou potraviny a zbytky z restaurací, jídelen, kafilérek a dalších zdrojů organického odpadu. Teplovodem jsou občané obce vytápěni teplem z kogenerační jednotky. Pokud by to nestačilo, je k dispozici spalovna štěpky a slámy, která dodá zbytek tepla. Úspěšný provoz této jednotky vedl obec k úvaze, že by svůj výkon zvýšila na více jak 1MW. Odpadní materiál by k dispozici byl, ale „energetici síťaři“ nedovolili připojit další elektrický výkon s odůvodněním, že na to není kapacita sítě.


Jistě je legitimní otázka. Když může být jedna vesnice energeticky soběstačná z OZE, proč by nemohl být soběstačný celý stát ? Mnoho regionů i velkých měst Evropy dokazuje, že to možné je.


Poznámka 5:

Elektromobilita.


Je nutné, aby ČR využila nástup elektromobility a podílela se na ní. Je potěšující, že mladoboleslavská Škodovka začne vyvíjet a vyrábět hybridní automobily a elektromobily. Je jasné, že bude narůstat potřeba baterií a tím pádem specifických materiálů. V ČR existují na důlních skládkách v Krušných horách obrovské zásoby lithia, které je klíčovou látkou pro výrobu těchto akumulátorů. Současně na mnoha místech ČR by se dalo lithium těžit. Jenom využitím tohoto materiálu pro výrobu baterií by ČR mohla „zbohatnout“ a trochu se vymanit ze statutu výrobní kolonie. Nesmí se však především připustit, aby se těžba lithia a jeho produkce předala soukromníkům za netržní ceny a v žádném případě zahraničnímu kapitálu. Český stát by měl založit státní akciovou společnost, která by těžila a zpracovávala lithium. Nejlepší by bylo vytvořit řetězec separace lithia na našem území a výrobu bateriových systémů.


Hlavní články