Provázanost EU a NATO.
Informace o tom, jak je provázána EU a NATO. Nelze požadovat pouze vystoupení z EU nebo jen vystoupení z NATO. Nezbytné je vystoupení z obou organizací!!!!
______________________________________________________________________
Všude je sice zmíněno jako spouštěcí podmínka napadení příslušné země, jenže víme, jak některé výklady vypadají v praxi. Takže v podstatě platí: a/ pravidla podle čl. 42 ale b/ některé země mají (jakési) závazky, které uskutečňují v rámci společné obrany v rámci NATO (to snad mají ale všechny?)) a c/ některé členské země EU s „vyššími schopnostmi“ mají poskytovat spolupráci podle čl. 48 smlouvy o EU a d/ přitom ale platí čl. 5 Washingtonské smlouvy; e/ Rada EU může pověřit provedením určité mise skupinu členských zemí podle čl. 44; f/ členské země EU s vyššími schopnostmi naváží spolupráci podle čl. 43; g/ bude-li některý z členských států EU napaden na svém území, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci podle čl. 51 Charty OSN.
Naprostá bramboračka.
_____________________________________________________________________________________
ODDÍL 2
USTANOVENÍ O SPOLEČNÉ BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÉ POLITICE
Článek 42
(bývalý článek 17 Smlouvy o EU)
1. Společná bezpečnostní a obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční
a bezpečnostní politiky. Zajišťuje Unii operativní schopnost, která se opírá o civilní a vojenské
prostředky. Unie je může použít pro mise vedené mimo území Unie k udržení míru, předcházení
konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených
národů. Plnění těchto úkolů je založeno na využití schopností poskytnutých členskými státy.
2. Společná bezpečnostní a obranná politika zahrnuje postupné vymezení společné obranné
politiky Unie. Ta povede ke společné obraně, jakmile o tom Evropská rada jednomyslně rozhodne.
V tomto případě doporučí členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními
předpisy.
Politika Unie podle tohoto oddílu se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky
některých členských států a uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou
společnou obranu v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), které vyplývají ze Severoatlantické
smlouvy a které jsou v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvo
řenou v tomto rámci.
3. Pro provádění společné bezpečnostní a obranné politiky dávají členské státy Unii k dispozici
civilní a vojenské schopnosti, aby přispěly k plnění cílů vymezených Radou. Členské státy, které mezi
sebou ustavily mnohonárodní síly, je mohou rovněž dát k dispozici společné bezpečnostní a obranné
politice.
Členské státy se zavazují, že budou své vojenské schopnosti postupně zdokonalovat. Agentura pro
oblast rozvoje obranných schopností, výzkumu, pořizování a vyzbrojování (dále jen „Evropská
obranná agentura“) určuje operativní potřeby, podporuje opatření k jejich uspokojování, přispívá
k určení a případně k provádění všech účelných opatření pro posílení výrobní a technologické
základny v oblasti obrany, podílí se na vymezení evropské politiky schopností a vyzbrojování
a napomáhá Radě při hodnocení zlepšování vojenských schopností.
C 83/38 Ú CS řední věstník Evropské unie 30.3.2010
4. Rozhodnutí týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky včetně těch, která se týkají
zahájení mise podle tohoto článku, přijímá Rada jednomyslně na návrh vysokého představitele Unie
pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku nebo z podnětu některého členského státu. Vysoký
představitel může, případně společně s Komisí, navrhnout, aby byly využity vnitrostátní prostředky
i nástroje Unie.
5. K zachování hodnot Unie a službě jejím zájmům může Rada v rámci Unie pověřit provedením
mise skupinu členských států. Provádění této mise se řídí článkem 44.
6. Členské státy, jejichž vojenské schopnosti splňují vyšší kritéria a které přijaly v této oblasti
přísnější závazky s ohledem na vedení těch nejnáročnějších misí, naváží v rámci Unie stálou strukturovanou
spolupráci. Tato spolupráce se řídí článkem 46. Nedotýká se článku 43.
7. Pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní
členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51
Charty Organizace spojených národů. Tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné
politiky některých členských států.
Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci Organizace Severoatlantické
smlouvy, která zůstává pro ty členské státy, které jsou jejími členy, základem jejich společné obrany
a fórem pro její provádění.
http://www.euroskop.cz/gallery/54/16335-smlouva_o_eu.pdf
