Nepodmíněný příjem jako pomoc.

Přichází průmyslová revoluce 4.0, která se bude vyznačovat přechodem z automatizace na robotizaci. Ubude výrazně potřeba zaměstnanců ve výrobě všeho druhu, dokonce i v některých službách. Důvodem garantovaného pravidelného (nepodmíněného) příjmu je jednak dát lidem na životní potřeby (měli by dostávat všichni bez rozdílu), jednak jim dát i peníze na nákupy výrobků. Jinak by skončil jejich odbyt a další výroba by se stala samoúčelnou.

Část lidí bude sice přesunuta do (z našeho pohledu) nevýrobní sféry, vzniknou nová zaměstnání, jako je např. výchova vlastních dětí pro ženy, kterou bude stát platit. Za placenou práci by lidé měli dostávat peníze nad rámec garantovaného příjmu.

Je zde ale zcela jiný problém. Soukromí vlastníci továren rádi propustí většinu zaměstnanců a nahradí je roboty. Těm nebudou muset platit mzdy a platy ani za ně odvádět zdravotní a sociální pojištění. Jenže tím je hodí na krk státu, který hlavní zdroj svých pravidelných příjmů, tj. továrny a jiné výrobní prostředky již dávno prodal, rozdal či nechal zničit. A stát nebude mít na to potřebné zdroje.

Možnosti řešení jsou v zásadě tyto:

a/ skokově zvýšené zdanění nebo

b/ zestátnění velkých podniků v klíčové průmyslu.

Ideální by byl zřejmě mix obou metod. (zestátnění podniků klíčového průmyslu a našeho surovinového a přírodního bohatství je mimochodem jedním z programových bodů ANS).

Pro podniky českých vlastníků ale zde vzniká další nebezpečí. Pokud totiž dosud si nevytvářely rezervy na masové investice, v současné době po skončení intervencí ČNB budou za stejné prodejní ceny při vývozu (vesměs nízké ceny v EURO či v dolarech - viz laciná práce, resp. výroba produktů s nízkou přidanou hodnotou) dostávat méně korun (ruku v ruce s tím, jak koruna bude posilovat). Mnohé z našich podniků přechod na novou průmyslovou revoluci neustojí, pokud si nebudou moci pořídit rovněž potřebné nové stroje v potřebném rozsahu. Tím se dále sníží potřeba zaměstnanců.

Otázkou je obava, aby lidé nezačali krnět jak duševně, tak tělesně. Je to však otázka úhlu pohledu. Lidé budou mít na sebe, na vlastní vzdělání, na sport, na rodinu, na výchovu dětí více času. A bude i na státu, aby k tomu přispěl. Třeba zákazem heren ve městech apod. Aby lidé neseděli jen v hernách, kde by utráceli onen garantovaný příjem.

Ač to většina lidí ještě neví či to nechápe, resp. neumí si to představit, nikoliv náhodou se již hovoří o postupné změně myšlení a lidských návyků, které tato nová doba má přinést. Ale směrem k lepšímu.