Česká otázka
Pro českou komunitu je typické, že nehodný hodnostář, ověšený jakýmikoliv tituly, je k smíchu. Češi jako celek jsou ochotni uznat jen autoritu přirozenou, která je odvozena od duchovních vlastností dotyčného. Osoba Hitlera v Česku vy byla vždy jen předmětem vtipkování a politického folkloru. Odmítání falešných, byť i mocných autorit jako rakouského císaře (starý Procházka), nacismu, (pohled Němců na Čechy za války: smějící se bestie) a komunismu (spolutrpícím Polákům se Češi té doby jeví jako pivní vtipálkové, neschopní vzpoury) je trvalou nevymýtitelnou vlastností českého národa.
Jakmile by se ve středoevropském prostoru obnovila plynulá výměna společenských „vibrací“, potencionální falešní vůdcové by byli v Česku ihned odhaleni a zesměšněni, což by se přenášelo do německé komunity. Naopak německá disciplinovanost a respektování odůvodněné autority by vyzařováním své „vibrace“ příznivě ovlivnila nárůst této vlastnosti u nás.
Druhou příčinou nevylučitelnosti českého faktoru je vztah k příslušníkům jiných národů. V německé komunitě je silně zahnízděna přezíravost, nekomunikativnost a neschopnost vcítit se do myšlení zejména nepočetných národů. Tato vlastnost vychází z pýchy. Je příčinou všeobecné neoblíbenosti Němců v cizině. Oblíbeny jsou jen jejich peníze. Kdyby v komunitě přetrvávala, přivedla by německý národ automaticky do konfrontace s ostatními národy, i když by zdánlivě zevní příčiny byly jiné.
Naproti tonu Češi se rychle vciťují, jsou adaptabilní a rychle se zapojují do místních komunit. Například emigranti do USA se nejrychleji rozptylují v americké společnosti. Tato adaptabilita a flexibilita byla známa Hitlerovi, proto ve směrnici zakázal Čechům služební postup v německých firmách. (Jeho výrok: Znám je z Vídně. Rychle šplhají a za chvíli bude vedení německých firem promořeno Čechy.) Tato adaptabilita je často přeháněna do nežádoucí extrémní polohy, jejímž následkem je poklonkování a ztráta národní hrdosti. Proto vzájemné ovlivnění české schopnosti vciťování se do způsobu myšlení jiných národů a flexibilita s jistým stupněm národní hrdosti v německé komunitě je užitečné pro obě strany.
Třetím příkladem možnosti vzájemného příznivého působení obou komunit je rozdílnost postavení muže a ženy v rodině v české a německé. Atmosféra německých rodin je zatížena pocitem mužské nadřazenosti, přežívajícím patriarchátem, autoritářstvím otce. V českých rodinách je rovnoprávnost muže a ženy daleko více žita, při plném akceptování ženskosti. V příštím tisíciletí, v duchovní společnosti, nemá patriarchát místo. Rovnost pohlaví bude deklarovanou, ale žitou samozřejmostí. Budou pochopeny a akceptovány rozdílnosti dispozic obou pohlaví a patřičně využity. Inkrustovaný patriarchát vede k opačné zvrhlosti – feminismu. Masový feminismus v Čechách nenalézá živnou půdu.
Čtvrtým příkladem možného vzájemného příznivého působení české a německé národní komunity je odlišnost vyciťování heroičnosti a titánskosti v životě lidí a národů. Zevním projevem této odlišnosti je přístup obou komunit k typům hudby. Wágner versus Smetana. Heroičnost a vzepjetí při střetávání nadčasových principů versus velikost v každodennosti, v civilním životě. Titán, nadčlověk, v konfrontaci s pozitivní variantou malého českého člověka, vystiženého Karlem Čapkem. Obě vlastnosti, schopnost velikosti a schopnost vidět velikost v každodennosti, mají své pozitivní úlohy v negativní extrémní krajnost. Wágnerova heroičnost může vyústit v dehumanizovaného Nietscheho nadčlověka, který si hraje na boha. Naproti tomu je i negativní varianta malého českého člověka, který se ztrátou nadčasovosti zvrhnul v malého českého živočicha. Vzájemné působení obou národních komunit blokuje toto zvrhávání.
Čtenář si nyní může položit otázku: Jak si mohu ověřit, že právě středoevropský prostor, českoněmecký prostor, je skutečně místem největší duchovní koncentrace na zemi, duchovním sloupem na zeměkouli? Není to pouze projev nadřazenosti a pýchy, domnívat se v konfrontaci s kvalitou takových duchovních center jako Indie, Tibet, Japonsko, či katolická církev, že právě zde se odehraje rozhodující duchovní zlom lidstva pro příští tisíciletí?
………
V roce 1800 český národ jakoby neexistoval. Byl plně obklopen a rozpuštěn v německé převaze a nadvládě. V jeho jádru se však projevila touha po poznání Pravdy. A tak v roce 1850 se již stával významným národem v Rakouské monarchii. Bylo o něj již slyšet navzdory tvrdé germanizaci. V roce 1900 byli Češi po Rakušanech (Němcích) hospodářsky nejsilnějším národem v monarchii, i když méně početným než Maďaři. V roce 1918 se z válečné vřavy vynořil jakoby zázrakem československý stát. Božská spravedlnost nepřehlédla, že český národ jako jediný ostentativně odmítal jít do války uprostřed jásajících pomatenců, které Hašek diagnostikoval jako nemocné válečným zblbnutím: imbecilum bellicosa. V roce 1938 český národ jako jediný byl ochoten bojovat s démonem, který se zmocnil moci v Německu. Zradou ČSR ztratily západní velmoci tvář. Za tuto zradu zaplatily strašnou daň. Proto v roce 1945 ležela celá Evropa kolem Česka v troskách, zatímco sem přišly armády již jen kapitulovat………………………………
V současné době se odehraje střetnutí sil duchovního jádra národa s konzumenty, ateisty, dekadenty všeho typu. Výsledek tohoto střetnutí je rozhodující pro bytí či nebytí národa.
http://www.agapebrno.cz/getattachment/801ef041-b45d-40e6-8de6-ddb21fc956a2/CESKA-OTAZKA-2000.aspx
