Proč Česká a Slovenská republika nemusí přijímat uprchlíky.
Motto:
Tato země je naše. Nikdo vás sem nezval. Když už jste tady, chovejte se podle našich zákonů. Když se vám to nelíbí, běžte pryč. (Miloš Zeman, prezident České republiky) ______________________________________________________________________
Češi a Slováci se nemusí nikomu zodpovídat za to, že vykrádali zdroje jiných národů na jiných kontinentech, okupovali jejich území, rabovaly jejich bohatství, mučili a zabíjeli jejich příslušníky. Naše národy si nikdy nezotročovaly lidi z Afriky nebo z indického subkontinentu, nekolonizovaly a nevykrádaly Blízký a Střední východ, nekreslily tam umělé hranice, nepodněcovaly války, hladomory a chaos v zájmu oslabení a ovládnutí jiných. Stejně tak naše národy nepřijímaly falešné dividendy ze všech těchto zvěrstev v podobě úvěrů na poválečnou obnovu Evropy, jako to učinily Velká Británie, západní Německo, Švédsko, Norsko, Francie a další země, které se dnes musejí nechat poslušně likvidovat organizovaným náporem migrantů. Nepodíleli jsme se ani na zneužívání levné práce lidí z chudých národů – ať už v jejich státech, nebo přivezených za prací do Evropy či USA. I díky ní mohl Západ v časech studené války, zaplaven levným spotřebním zbožím všeho druhu, získat oproti východnímu bloku konkurenční výhodu v podobě tehdy tolik obdivované konzumní společnosti. A Východ? Ten mezi tím „internacionálně“ pomáhal, přispíval do fondů solidarity, poskytoval zdravotníky, platil vzdělání a v podstatně nenávratně investoval do infrastruktury, aby lidé TAM, doma v Sýrii, v Alžírsku, Jižním Jemenu, Etiopii nebo Angole žili v pokud možno snesitelných podmínkách a nemuseli přes půlku světa utíkat před válkou, hladem a chaosem. Takže co? Co se po nás chce? Jak může mít někdo tu drzost a chtít po nás, abychom za něho platili náklady za jeho nehoráznou nenažranost a historickou antihumanitu, zabalenou do trapného obalu „solidarity“? A to nikoliv pouze náklady finanční: Poláci, kteří při své zamilovanosti do všeho západního dobrovolně přijali úlohu „gastarbeiterů z Východu“, dobře vidí, co se děje v městech Británie, Francie nebo Holandska. Jenže na rozdíl od obyvatel těchto zemí, paralyzovaných postkoloniálním komplexem, si – stejně jako my – kladou otázky. Odpovědí na ně je obezřetnost. Nejen před samotnými migranty, ale také před růstem napětí, strachu a nenávisti ve společnosti, před mezikulturními konflikty a extremismem, který tato falešná solidarita zákonitě plodí a živí. Nezapomeňte na to, až půjdete k volbám. (Zdroj: Kompilace článků na internetu, upraveno a zkráceno)
