Koho volit, jak a proč?

Častá otázka a častý nářek nespokojených občanů. Dovolím si jim položit jinou otázku. Jaký je rozdíl mezi volbami a koupením auta? Odpověď zní: ŽÁDNÝ! Každý ví, jak vypadá auto, k čemu slouží a jaké značky se u nás prohánějí po silnicích. Každý ví, co je to politická strana či hnutí, k čemu slouží, jaké strany jsou ve vládě a v parlamentu, jaké „značky“ je reprezentují. Automobil se skládá z karoserie, podvozku, motoru, řízení a sedadel pro cestující.

Politická strana je na tom podobně. Každá má nablýskanou karoserii, za kterou se často skrývají shnilé plechy (neschopní a zkorumpovaní manažeři, kterým jde v první řadě o moc, peníze a osobní prospěch). V každé straně je několik zapálených věřícících, kteří ji jako motor táhnou kupředu. Tak jako do motoru je třeba nalít palivo, do strany je třeba nalít peníze (od státu a od „sponzorů“), jinak nebude fungovat. K řízení potřebuje každá strana několik funkcionářů, kteří určují směr jízdy (k popularitě nebo do zapomnění). A pro mnoho členů potřebuje mnoho sedadel, neboť ti se jen vezou. To, že všechny automobily vypadají z principu podobně, také ví každý.

Přesto při výběru nového auta každý kupující postupuje opatrně a snaží se o všech důležitých vlastnostech získat podrobné informace. Zvažuje typ a model, srovnává spotřebu a výbavu, ověřuje cenu, stáří a najeté kilometry u aut z bazaru. Ptá se přátel, známých, příbuzných, neváhá konzultovat s odborníkem. Prostě nikdo nechce koupit zajíce v pytli. Konečné rozhodnutí je výsledkem souhrnné analýzy získaných informací, přičemž o barvě auta nakonec rozhodne manželka.

Proč, ksakru, nákupu auta věnujeme tolik času a energie a výběru politické strany či kandidáta před volbami jen pár minut?

Proč si auto umíme vybrat, ale při volbách to házíme stále znovu těm notoricky profláknutým stranám, nebo k nim vůbec nejdeme, protože „není koho volit“?

Proč nás uchvátí číro nebo zubatý úsměv předsedy a nezajímají nás jeho skutky a průšvihy?

Proč nemáme čas, neznáme programy ani kandidáty a necháme se ovlivnit mainstreamovým a bulvárním tiskem, jednostrannou televizí, cinknutými předvolebními průzkumy, které celé roky omílají stále stejné pořadí popularity?

Proč je pro nás nákup auta, sekačky, mobilu, ledničky nebo zájezdu mnohem důležitější než volby, ve kterých vybíráme do funkcí lidi, kteří budou řídit obec, kraj či celou republiku několik let a důsledky jejich rozhodnutí budeme všichni pociťovat ještě dlouho poté, co ze svých funkcí zmizí? (Viz např. privatizace, církevní restituce, daňová opatření, výstavba nových dálnic, EET, šmírování internetu a další.).

Opravdu je nám všem pokaždé tolik bližší naše domácí, často second-handová košile než obecní, krajský nebo národní kabát a budoucnost našich dětí a vnuků?

Udělejme si čas a zachovejme se před volbami jako před nákupem auta. Postup je jednoduchý. Desatero zodpovědného voliče: V České republice je registrováno kolem 200 politických stran a hnutí. Jejich spektrum sahá od krajní levice (radikální komunistické strany) přes klasickou levici (KSČM, SDS, ČSSD) přes strany středové, křesťanské a klasickou pravici ( živnostníci, agrárníci, lidovci, monarchisté) až po krajní pravici. Kromě toho existuje řada regionálních stran, hnutí a iniciativ, které prosazují zájmy regionů, v nichž působí. Vybrat si tedy může každý. 1) Volím stranu či hnutí, které jsou mi názorově nejblíže.

2) Volím stranu či hnutí s reálným programem, u kterých je předpoklad, že program bude splněn alespoň na 50%.

3) Volím a preferuji kroužkem kandidáty, které osobně znám.

4) Pokud neznám žádné kandidáty osobně, zjistím si, kdo je zná, a nechám si podat reference.

5) Ověřím si, je-li kandidát poctivý, čestný a pracovitý člověk, který je ochoten obětovat část svého života ve prospěch občanů – svých voličů.

6) Pokud kandidát v minulosti zastával či současnosti zastává volenou funkci, zjistím si, jak se zasloužil o blaho a prosperitu své obce, svého kraje, případně celé ČR.

7) Pokud je kandidát úředníkem nebo zastává jmenovanou funkci, ověřím si úroveň a výsledky jeho práce.

8) Nevolím parlamentní dinosaury, kteří si z mandátu udělali dlouhodobé živobytí, aniž by učinili něco přínosného pro své voliče a občany této země, ani mladé kariéristy, kteří se časem v dinosaury promění.

9) Nevolím podnikatele a majitele firem, neboť zde hrozí střet zájmů.

10) Nevolím sportovce, umělce ani jiné „celebrity“ všeho druhu, neboť nemají ponětí o politice, ekonomice, právu, ani o řízení a správě státu. Rozhodně jdu k volbám, protože je to jedna z mála příležitostí, jak veřejně vyjádřit svůj názor na aktuální dění a ovlivnit vývoj obce, regionu či republiky na několik let dopředu. V opačném případě sice můžu v hospodě u piva vykládat, že „kdybych si to auto tenkrát koupil, mohl jsem jet na dovolenou do Chorvatska, teď místo toho sedím doma a nadávám na počasí“, ale v případě politických debat raději držím hubu.