Zisk z ČR utekl již dříve, teď utíká i práce.
Vedení EU nikdy nedopustí, abychom přestali být kolonií Západu. To je hlavní důvod, proč Aliance národních sil ve spolupráci s ČSNS a s ČSNS 2005 prosazují ve svých volebních programech vystoupení z EU. Jde přitom o podmínku nezbytně nutnou, kterou nikdo v referendu, pokud by byly v dohledné době prosazeny jeho uchopitelné technické podmínky a poté i referendum vypsáno, vůbec nevysvětlí. To je současně i jeden z důvodů, proč vyzýváme občany k tomu, aby tyto volby použili jako referendum k vystoupení z EU (a z NATO). Ve volbách lze vždy prezentovat a vyjadřovat se k celému komplexu otázek obsažených ve volebním programu té které strany, v referendu taková možnost odpadá. Volby jako výraz přímé demokracie jsou tedy více než samotné referendum.
Naše dosluhující vláda má náhle honičku. Ještě ani nezačala podle svých slibů „bojovat“ proti:
- masové úniku zisku z práce našich lidí do zahraničí a
- modelu levné práce u nás, jež nám byl naordinován počátkem 90. let podle washingtonského konsensu
ale už začíná utíkat z ČR i ta laciná práce. Až se celý tento nový fenomén související s nástupem robotizace pořádně rozběhne, bude objíždění jednotlivých továren v cizím vlastnictví u nás a slibování, přemlouvání či zastrašování jejich vlastníků, aby u nás nadále setrvali, prací vysoce nad rámec pracovního úvazku premiéra. I ten masový únik zisku do zahraničí začne premiér opět přehlížet, stejně tak přestane bojovat proti modelu laciné práce. Jen aby lidé měli alespoň nějakou práci a nekřičeli mu houfně pod okny. (To již bude po volbách).
Pokud ovšem ten nový premiér, na rozdíl od toho stávajícího:
a/ hned od počátku nepochopí, že:
- problém tkví ve zcela něčem jiném (neutíká od nás totiž pouze i ta vesměs špatně placená práce, začíná od nás utíkat a ztrácet se obecně lidská práce v průmyslu a bude tomu tak i ve službách. Průmyslová revoluce 4.0 a s ní přicházející robotizace klepou již i u nás na dveře. (A bude tomu tak i jinde ve světě);
- ČR je zranitelnější se svojí strukturou průmyslové výroby (a to i z hlediska vlastnického) více, než byli dosud ochotni připustit různí ekonomičtí experti, zejména pak ti často zvaní do ČT a
b/ nezačne v takovém případě kvalifikovaným způsobem jednat.
Až tento nový fenomén pod názvem průmyslová revoluce 4.0 , který se postupně přemění v proces, skončí, budeme moci začít uklízet v naší ekonomice střepy a začít sčítat škody. Budou obrovské.
S ohledem na stávající vlastnickou strukturu ekonomiky v ČR a na její orientaci (montovny, výroba subdodávek, málo inovované výrobky prodávané často za dumpingové ceny, dobrovolné opuštění či ztráta trhů v minulosti zavedených na naše průmyslové výrobky apod.) těmto škodám nyní již nelze zabránit. To jsme mohli učinit počátkem a nejpozději pak v průběhu 90. let, kdy jsme mohli tuto chybnou orientaci zastavit a napravit. Neudělali jsme to, dokonce jsme blouznili a vyprávěli něco o evropském ekonomickém tygrovi. Pozdější vlády tento chybný postup ještě vylepšily montovnami. Teď budeme pouze fruktifikovat výsledky dlouhodobé činnosti našich polistopadových vlád a politických stran.
To, co dnes můžeme a musíme udělat, je začít sami s modernizací a rekonstrukcí našeho vlastního českého průmyslu, a to za významné podpory našeho státu a vlády. Tedy postavit se na vlastní nohy. Jinak to nepůjde. Jinak i to tak hýčkané HDP se dostane náhle do silného propadu, o HNP jako skutečném ukazateli reálně docílitelné životní úrovně našich obyvatel ani nemluvě. Jinými slovy musíme se tedy pokusit vzniklé škody alespoň dále neprohlubovat, jinak porostou s dále zameškaným časem, a to výrazněji než pouze lineárně.
Návrhy, jak dáme nejprve EU 6 měsíců „na polepšenou“, než se začneme vůbec snažit něco s naším koloniálním stavem dělat, a podobné dětinské nápady, komentovat nechci. Jednak proto, že jsem výše zmiňoval potřebu našeho státu mít v čele kvalifikovaného premiéra, jednak i proto, že toto je přesně cesta k tomu, jak dále ztrácet čas k realizaci potřebných změn a jak prohlubovat naše ztráty, které v souvislosti s naší absolutní nepřipraveností na přicházející průmyslovou revoluci 4.0 a s chybnou vlastnickou strukturou ekonomiky a její výrobní orientací v ČR nezbytně vzniknou. A ty ztráty za nás nezaplatí nikdo jiný, než my sami.
Modernizace a rekonstrukce našeho průmyslu bude mít ale jeden podstatný háček. A tím budou potřebné finanční prostředky. Budou značné Nelze přitom rozumně předpokládat, že nám západní banky pod kontrolou MMF a ECB takový krok ze svých disponibilních finančních zdrojů usnadní. Mobilizujme proto po dohodě s občany jejich finanční úspory ležící zatím na vkladech v bankách. Jednak bude jejich majitelům možné nabídnout lepší zhodnocení, jednak budou jejich vklady tak lépe zajištěné než ve filiálkách zahraničních bank u nás, kde nelze vyloučit recidivu umělé přeměny vkladatelů v „akcionáře“, aby přispěli v případě potřeby poměrnou částkou na příp. pokrytí ztrát mateřských bank někde v zahraničí (viz model Kypr). A o jejich často chabém zdraví „špitají již i vrabci na střeše“.
Vůdčí a organizační role našeho státu zde bude nejen nutná, nýbrž i nezastupitelná. Nelze přitom ani vyloučit např. převzetí krachujících privátních podniků státem, pokud půjde o podniky s perspektivní výrobou, ve kterých jejich vlastníci zanedbali jejich včasnou modernizaci a nevytvořili si k tomu ani rezervy v předchozích obdobích. Tyto podniky pak dále provozovat jako státní, příp. v nich umožnit zaměstnancům získat část jejich akcií. Šlo by po dlouhé obě opět o krok pod heslem „národ sobě“ a odpovídalo by to i realitě. Čekají nás proto větší změny, než si většina našich spoluobčanů dokáže v tuto chvíli představit.
Vážení voliči, je to na Vás a na Vaší volbě. Touto volbou jste i z výše uvedeného hlediska na dějinné křižovatce a budete doslova a do písmene rozhodovat o dalším vývoji v naší zemi a současně i o své životní úrovni v blízké budoucnosti. i. Zvažujte opravdu pečlivě.
