Mýtus tzv. ztraceného hlasu ve volbách a volba menšího zla
Dva myšlenkové mechanizmy, které panující systém stabilizují resp. drží nad vodou: volba menšího zla a mýtus tzv. ztraceného hlasu. Obojí v praxi znamená abdikaci na občanské vyjádření autentické politické vůle v rámci zastupitelské demokracie.
Volba menšího zla, která jde většinou ruku v ruce s teorií „ztraceného hlasu“. Jelikož se volič dobrovolně vzdá svého nejsvatějšího práva, totiž volit autenticky (tedy odevzdat hlas tomu politickému zástupci resp. směru, který by co nejvíce reprezentoval jeho vlastní postoj), nezbývá mu nic jiného než volit někoho, koho vlastně nechce.
Kdo se tedy chce doopravdy rozejít s politickým statutem quo, s nepolitickou středokracií, která nehájí zájmy země a jejich občanů, ale finančních trhů a globálně operujících nadnárodních koncernů, pro kterou se imperiální války staly ultimativním prostředkem zahraniční politiky, ten je vyzván odevzdat hlas pro rozchod s NATO a EU, pro obnovení kontroly státu nad financemi a peněžními toky, nad vším, co souvisí s vodním a nerostným bohatstvím, se strategickým průmyslem. Toho lze docílit pouze tehdy, pokud jeho politika nebude omezena nebo dokonce diktovaná nadnárodními institucemi bez transparence, kontroly a demokratické legitimizace.
V této souvislosti se některé politické subjekty ohledně členství v EU a NATO dožadují referenda. K tomu krátká poznámka. Předvolební volání po plebiscitech má svůj význam, je však potřeba si uvědomit jedno: ve hře je faktor času a i autentická
ZDROJ ZDE
