Volby skončily, zapomeňme?
Volby skončily, zapomeňte! Nikoliv však na jejich výsledky, z nichž se odvine jak obsazení ve Sněmovně, tak i vládní sestava, nýbrž na stranické třenice, osobní averze a půtky. Strany, které se dostaly do Sněmovny, jakož i jejich protagonisté mají nyní přistoupit k zodpovědnému výkonu mandátů, které jim svěřili voliči. Jsme (či alespoň tvrdíme, že jsme) v demokracii. Dokažme to tedy i respektováním výsledků voleb, ač se mnohým z nás nelíbí. Ani třeba nemohou, ač důvody k tomu vedoucí mohou být případ od případu různé.
Přestaňme důsledky dosaženého volebního výsledku zase svádět na jiné, třeba na prezidenta republiky. Nebo je snad někdo mimo ANO schopen přinést většinovou podporu své strany? Pokud ano, nechť to neprodleně učiní, pokud ne, nechť zmlkne a začne se zabývat přípravou a výkonem mandátu, který od voličů obdržel. Je na škodu, že školy učiní dnes žáky a studenty různým často nepotřebným vědomostem či dokonce nesmyslům, zatímco ponaučení z Jiráskových Starých pověstí českých (ze-jména Pověst s prutech Svatoplukových) se již dávno vytratilo. Jinak by dnes dotčené politické strany a jejich představitelé jednaly o tom, jak za daného volebního výsledku sestaví Sněmovnu a její výbory místo toho, jak její sestavení zablokovat. Jinak by dnes tyto strany buď sestavovaly koaliční vládu, nebo respektovaly vládu menšinovou, kterou budou podporovat v rozdílné míře s přihlédnutím k jejímu programu a k průnikovým bodům s programy vlastními.
Před naší zemí stojí spousta úkolů počínaje nápravou alespoň větší části problémů, které nás dostaly až do oficiálního přeřazení ze středně rozvinutého průmyslového státu mezi rozvojové země, až po důsledky průmyslové revoluce 4.0. A bude hodně záležet na nás a zejména na našich nově zvolených politicích, jak se k této změně postaví. Zda se ji chopí jako velké příležitosti k pozvednutí ekonomické a sociální úrovně naší země, jakož i prestiže její a nás jako jejích obyvatel na mezinárodní scéně či zda budeme, tak jako dosud, trpně čekat na její důsledky či na to, jaké instrukce přijdou z Bruselu či lhostejno odkud. Zda chceme vůbec dohánět další evropské země či jen nadále setrvat v pozici kolonie a naši politici v pozici jejích drábů.
Máme-li setrvat i nadále v dosavadní praxi, nedělejme nic. Politiku, tak je u nás zvykem, zaměňme opět za politikaření a hašteření. Též jízda s utkvělým pohledem do zpětného zrcátka je obzvlášť oblíbená. Za současné situace je to obzvlášť adrenalinová disciplína.
Pokud ale chceme nápravu a pokud voliči v této představě politiky a politické strany volili, je nejvyšší čas přistoupit k formulaci našich (českých) národních zájmů. Od nich se pak mohou odvíjet i vize našich obyvatel, osobní plány jejich rodin atd. Pokud se budeme schopni většinově shodnout a formulovat naše národní zájmy, bude již snazší stanovit kroky a termíny pro jejich postupné dosažení.
V této souvislosti je ale třeba připomenout, že:
1/ k realizaci takového postupu je třeba nejprve vytvořit si předpoklady. Lze totiž důvodně očekávat, že naše národní zájmy se nebudou krýt se zájmy těch, kteří nás do pozice kolonie svými opatřeními cíleně dovedli. Možnost vytvořit si tyto předpoklady ve volbách jsme přitom právě propásli. Teď to bude již jenom těžší (referendum o vystoupení z EU, NATO);
2/ z pouhé negace ještě nikdo nikdy nic nevybudoval;
3/ právě formulace českých národních zájmů by měla být základní platforma pro spolupráci některých politických stran, které se dostaly díky podpoře našich občanů ve volbách do Sněmovny;
4/ nemá smysl hnát celý politický vývoj u nás až do opakování voleb, na které většina politických stran ani nemá potřebné peníze a které nás zbrzdí v další činnosti, kdy čas hraje významnou roli (zejména při postupném náběhu průmyslové revoluce 4.0 do praxe);
5/ pokud by k tomu i přes toto varování došlo, lze očekávat, že voliči zejména menších stran, které se dostaly do Sněmovny až na poslední okamžik, to jejich leadrům v opakovaných volbách jistě připomenou.
Nepominutelnou skutečností přitom ale je, že žádná z nových parlamentních stran si ve svém volebním programu na české národní zájmy ani nevzpomněla. Jakoby těmto stranám (vč. těch nových) dosavadní stav vyhovoval. To by v praxi znamenalo dále pasívně vyčkávat na instrukce z Bruselu či odjinud. Tím nic nevyřešíme, některé ze zvolených stran již jasně naznačily, že ani nechtějí. To se pak logicky odráží i v povolebním postupu.
Budou to alespoň některé z těch ostatních schopné dodatečně napravit?
Volby skončily, pojďme zase dělat!
