Trumpova strategie porobení zbytku světa.
V prosinci 2017 byla přijata a v lednu 2018 byla publikována Národní bezpečnostní strategie Spojených Států, poměrně obsáhlé (68 stránkové) dílo s předmluvou (důvodovou zprávou) prezidenta USA Donalda Trumpa. Souběžně s tím byla publikována Národní strategie Ministerstva obrany USA v kratší neutajované verzi (14 stran), plné znění podléhá režimu utajení. Na vydání těchto dokumentů není v podstatě nic divného ani nového. Bezpečnostní strategie USA jsou vydávány a publikovány celkem pravidelně od roku 1996, k novelizaci a korekci zejména při změněně prezidenta. Po pravdě řečeno v zásadě k žádným novelizacím nedochází, snad jen v rétorice a uspořádání jednotlivých hlav dokumentů.
Vždy však zůstalo neměnné toto:
Prosazování a obhajoba blíže nespecifikovaných zájmů Spojených států na celém světě a to nejen ze strany příslušných orgánů USA, ale také ze strany všech spojenců a přátel USA. Toto se promítlo zejména v Nových strategických koncepcích NATO, přijímaných stále častěji i jako náhrada místo úprav, event. změn, Zakládací smlouvy NATO, které právě díky uvedeným Novým strategickým koncepcím směřuje k prohlášení NATO za jedinou oprávněnou moc k udržení pořádku ve světě;
K obhajobě další existence NATO po rozpadu bipolárního uspořádání světa a rozpuštění Varšavské smlouvy byl vynalezen nový nepřítel – mezinárodní terorismus, který se postupně i díky USA stal nechtěnou a nebezpečnou skutečností;
Jako jediný i když velmi slabý a osamocený nepřítel je uváděno Rusko, které jediné je původcem všech problémů světa a je řazeno v kategorii nepřátel i přes vymizení ideologických rozporů;
Zůstává ještě zaostalá Čína, se kterou si celkem lehce s pomocí Japonska poradíme a pak neposlušné státy Irán a Severní Korea, se kterými si pod našim vedením poradí mezinárodní společenství, na naší radu společně s OSN. Kuba a Vietnam a některé zanedbatelné státečky nebudou problém opět s pomocí OSN viz Lybie, Jugoslavie a další;
Z vojenského hlediska jsme tedy pány planety, máme pod našim velením mezinárodní vojsko NATO, jako byly ve starém Římě Římské legie. Z hlediska ekonomiky jsme nedostižitelní, jsme prostě nejlepší na světě (i když zadlužení až za uši, ale to se neříká).
Spojené státy se cítí být připraveni převzít odpovědnost za řízení chodu a další směřování vývoje světa. Nikdo jiný zde přece není, nikdo na světě není tak dobrý jako Spojené státy – které jsou jedinou a nejsilnější světovou velmocí. Takto to bylo prezentováno občanům Spojených států (a oni tomu věřili) a takto to bylo prezentováno celému světu.
Tolik v hrubých rysech krátký, obecný exkurs do let ne příliš vzdálených. Pak přišel dosti nečekaně a také z nečekané strany zlom. V roce 2015-16 poradce prezidentů Spojených států v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky uznávaný antikomunista Zbigniew Brzezinski prohlásil, že Spojené státy přestávají být hegemonem světového vývoje a budou se muset spokojit s úlohou regionální velmoci a pouze se podílet nejpravděpodobněji společně s Ruskem a Čínou na řízení dalšího vývoje světa. Tato změna v postavení Spojených států na mezinárodním jevišti způsobila také změnu myšlení příslušníků administrativy Spojených států v čele s Donaldem Trumpem v pozici prezidenta Spojených států. Jako jeho předchůdce zajímal se i on o bezpečnostní strategii Spojených států, ale již pod dojmem varovného signálu Zbigniewa Brzezinského.
Je zpracována a přijata Národní bezpečnostní strategická koncepce Spojených států a z ní vycházející Národní strategie Ministerstva obrany Spojených států. Oba dokumenty reflektují skutečnost ztráty prvenství Spojených států na světové scéně, ale nehodlají se s tím smířit, chtějí, aby Spojené státy se staly opět hegemonem světového dění a určujícím článkem světového vývoje. Oba dokumenty dávají návod jak tohoto cíle dosáhnout. A právě v tomto boji o prvenství je obrovské nebezpečí protože bude veden za použití všech prostředků.
Terminologie používaná v Národní bezpečnostní strategické koncepci Spojených států je poněkud odlišná od dřívějších podobných dokumentů, ale význam zůstává stejný. Nepřítel se sice stává konkurentem, ale je k němu přistupováno jako k nepříteli. Konkurenti Spojených státu v oblasti mezinárodních vztahů a bezpečnosti jsou stanoveni titíž, jako dříve nepřátelé-protivníci. Uvádím několik citátů z „…koncepce…“
Upřednostněte priority připravenosti na válku.
Modernizujte klíčové funkce. Nemůžeme očekávat úspěch v boji o zítřejší konflikty s včerejšími zbraněmi nebo vybavením.
Udržet vojenské výhody společných sil, jak globálně, tak v klíčových regionech.
Udržovat příznivou vyváženost váhy síly v regionech Indo-Pacifik, Evropa, Střední Východní a západní polokouli.
V dokumentu Národní bezpečnostní strategie Spojených států je svět rozdělen do pěti oblastí zájmu Spojených států:
Indo-pacifická oblast - region, který se táhne od západního pobřeží Indie po západní pobřeží Spojených států, představuje nejlidnatější a ekonomicky dynamická část světa.....
Evropa - Silná a svobodná Evropa má zásadní význam pro Spojené státy. Jsme spolu spojeni našimi sdílenými závazky k zásadám demokracie osobní svobody. I když je hrozba sovětského komunismu pryč, nové hrozby testují naši vůli. Rusko používá podvratných opatření k oslabení důvěryhodnosti americké angažovanosti vůči Evropě,naši transatlantickou jednotu a oslabit Evropské instituce a vlády…..
Blízký a střední východ …..
Jižní a Centrální Asie …….
Afrika ……………………....
Každá z uvedených oblastí je celkem solidně vyhodnocena z hlediska efektivnosti zájmu, využitelnosti, stupni možné spolupráce, ekonomického a vojensko-bezpečnostního, včetně politické situace a vazeb na jiné oblasti.
Je zcela zřejmé, že oba dokumenty nejsou přijaty ke zmírnění mezinárodního napětí. Z tohoto pohledu aplikováno na současnou situaci ČR není zcela jasné, proč podporovat vládu, která má v programovém prohlášení vyjádřenou jednoznačnou podporu akcím a činnosti NATO, USA a EU – tedy i činnostem obsaženým ve zmiňovaných dokumentech.
