top of page

Faktické dopady ekonomické migrace v ČR. 1. část


Část 1/2


Náš průmysl ale i další odvětví zaostávají po stránce technické a technologické za zahraniční konkurencí, vyrábějí výrobky s nízkou užitnou hodnotou, které pak prodávají za dumpingové ceny. Máme přitom velkou náročnost výroby na pracovní síly. Zaostáváme za světem. Touto cestou nelze pokračovat v epoše přicházející průmyslové revoluce 4.0. Naši podnikatelé přesto preferují dovoz ekonomických migrantů před dovozem robotů a výkonných strojů.


Chtěl bych touto cestou navázat na podnětný článek M. Branda „Ekonomická migrace pomáhá stagnaci a zaostávání“ a některé jeho aspekty dále rozvést. Soustředím se přitom pouze na aspekty uvedené v titulku zmíněného článku, jak následuje:


1/ Mnozí podnikatelé v ČR se od 90. let minulého století vydali cestou dumpingových cen svých výrobků, kdy místo toho, aby kladli důraz na vyšší užitnou hodnotu těchto výrobků na bázi inovací, soustředili se na dodávky výrobků s nízkou, resp. s klesající užitnou hodnotou. Na zahraničních trzích se pak prosazovali tím, že se podbízeli výrazně nižšími dumpingovými cenami těchto výrobků. Při tomto postupu a za situace, kdy materiál stojí v ČR i v zahraničí v dnešní době zhruba stejně, totéž platí o ceně energií (pokud u nás nejsou dokonce vyšší), jediná možnost jak vytvářet zisk pak těmto podnikatelům zůstala v nízkých mzdových nákladech. Tomu se rychle přizpůsobily i zahraniční firmy, které k nám přišly vyrábět či často jen montovat. Dostali jsme se tak (bez naší větší pozornosti) až do situace, kdy:


- průměrná mzda kvalifikovaného pracovníka u nás činí cca 1/3 průměrné mzdy kvalifikovaného pracovníka v Německu, resp. 42 % průměrné mzdy v evropském průměru;

- průměrná cena kvalifikovaného pracovníka u nás současně představuje 71 % minimální mzdy v Německu.


Nedávné zvýšení mezd a platů v ČR nemohlo tak obrovské mzdové rozdíly vyrovnat, pouze tyto rozdíly kosmetickým způsobem upravit.


Výkonnost a pracovní nasazení (intenzita práce) našich pracovníků a zahraničních pracovníků je srovnatelná. Přesto se často hovoří o nižší produktivitě práce u nás. Jak kde, je přitom třeba rozlišovat naše podniky a zahraniční montovny v ČR se zavedenou až otrockou prací. Tam jistě nic takového nehrozí.


V podmínkách našich podnikatelů jde naproti tomu často o jev, který je označován jako vysoká náročnost na pracovní síly. Pro jednodušší vysvětlení jde o to, že ani několik snaživých kopáčů se nevyrovná svým výkonem jednomu pracovníkovi s bagrem. Mnozí naši podnikatelé šli cestou najímání těch „kopáčů“, konkurence v zahraničí naproti tomu již dávno používá „bagr s 1 bagristou. Náročnost na pracovní síly je tedy v zahraničí nižší, lépe tam vychází logicky i produktivita práce (1 pracovník s bagrem udělá více práce za stejnou dobu než několik kopáčů, byť snaživých).


Dále je třeba připomenout i způsob přepočtu cen našich výrobků v K4 do zahraničních měn s ohledem na velký rozdíl mezi paritou kupní síly a směnným kurzem naší koruny uměle podtrženým, jehož výsledkem je dlouhodobě udržovaná „slabá koruna“. Při výpočtu ekonomických ukazatelů a jejich porovnání se zahraničními na bázi EUR či USD pak nemůžeme dopadat dobře, jestliže i po částečném zpevnění koruny je koruna podle směnného kursu oproti paritě své kupní síly podhodnocena o cca 31 %.


Vydali jsme se tedy cestou, kterou nám naordinoval washingtonský konsensus v 90. letech minulého století a postupně jsme se tak dostali do pasti, v níž dnes jsme. Jde o to, že:

  • potřebujeme zvýšené počty zaměstnanců na výrobní či další činnosti, které v zahraničí již dávno vykonávají stroje;

  • má-li růst koupěschopná poptávka po výrobcích, je třeba zvyšovat příjmy obyvatel, nikoliv dovážet méně kvalifikované pracovníky ze zemí 3. světa (tedy ony pomyslné „kopáče“) s cílem pokračovat ve stávající praxi, a to s využitím ještě lacinější pracovní síly než dosud.

  • jdeme tak opačnou cestou, než bychom jít měli. Tato cesta není dlouhodobě udržitelná.

2/ Je přitom zřejmé, že s rostoucími příjmy obyvatel porostou i odvody na zdravotní a sociální pojištění, a to i při zachování dosavadních procentuálních sazeb těchto odvodů. Poroste totiž základ pro jejich výpočet.


Dosavadní úroveň důchodů našich seniorů je přitom mizerná, v průměru dosahuje jen 50,06 % průměrných německých důchodů a 43,9 % průměru důchodů v EU (údaje z r. 2016). Systém v Německu a v některých dalších zemích EU počítá se spořením občanů v produktivním věku na důchod, což umožňuje tamní mzdová úroveň (jinak by srovnání pro nás dopadlo daleko hůře). Většina občanů u nás takovou možnost s ohledem na bídnou úroveň mezd a platů však nemá.


Naznačená cesta spolu s úsporami docílenými lepším hospodařením s penězi v důchodovém fondu (a s jejich rozmnožováním např. jejich přechodným investováním do infrastrukturních projektů státu s garantovanou návratností jak z hlediska navýšení objemu těchto finančních prostředků, tak i v čase) jsou i možným řešením tolik dokola diskutované důchodové reformy.


Další pokusy o důchodovou reformu jsou spíše odváděním pozornosti od merita tohoto problému a od jednoduchého způsobu jeho řešení Jenže takové řešení souvisí s razantním srovnáním mezd na průměrnou úroveň zemí EU, což nepůjde hned. Jednak proto, že stát na to dnes „nemá potřebné páky“, jednak proto, že to předpokládá modernizaci zbytku výroby v rukou českých podnikatelů a v neposlední řadě to vyžaduje i řádné zdanění zahraničních podnikatelů, kteří podnikají u nás. To znamená angažovanost státu, jehož představitelé mají však zpravidla zcela jiné zájmy.


Hlavní články
Nejnovější články
Achiv
Vyhledat podle témat
Zatím žádné štítky
Sledujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
bottom of page